Dle nového člena bankovní rady ČNB Aleše Michla to s našimi veřejnými financemi není nijak zlé: díky EET a kontrolním hlášením se vybralo o desítky miliard více, daně máme celkem nízké, stát nehospodaří ve schodku a už se v podstatě nezadlužuje.
Já to však vidím jinak. Pod líbivým pozlátkem je rozpočet tikající časovaná bomba. Proč? Rozpočet vypadá tak dobře, jak vypadá, jen proto, že se dnes ekonomice daří jako dlouho ne. Nedobrovolná nezaměstnanost prakticky neexistuje, mzdy rychle rostou (průměrná mzda za tři roky o pětinu) a firmám se daří. Přesto je rozpočet „jen“ vyrovnaný – po očištění o efekt peněz z EU dosáhl za prvních deset měsíců přebytku pouze dvou miliard korun.
Vláda totiž dokázala celý meziroční nárůst daňových příjmů, který na celostátní úrovni dosáhl 6,6 procenta a na úrovni centrální vlády 7,2 procenta, tedy 68 miliard korun, utratit. A to bohužel jen na běžné výdaje.
Výdaje na platy na centrální úrovni vzrostly o 13,4 miliardy korun, na transfery rozpočtům nižších územních celků o 18 miliard (z čehož většina, cca 13 miliard, šla na růst platů), na vyšší důchody o 17 miliard. Čtyři miliardy zemědělskému intervenčnímu fondu a ztrátové státní pojišťovně EGAP jsou v tomto výčtu jen drobné. Navíc drobné, které nejsou „vtesány do rozpočtu“ na věčná léta. Na rozdíl od platů, dávek, důchodů.
To je druhý důvod, proč jsou české finance dle mého názoru v nedobrém stavu. Nejenom že tato vláda rozdala, co v tučných létech vysbírala a co, pokud by se chovala jako dobrý hospodář, měla uspořit. Ale navíc peníze rozdala nezvratným způsobem. Platy a dávky jsou totiž, řečeno hantýrkou ekonomů, „rigidní směrem dolů“.
Což je keynesiánský termín pro to, že nikdo nechce nižší plat či důchod, ať už se v ekonomice děje cokoli. V další recesi proto shora popsaných dodatečných nejméně 45 miliard, o které jen letos narostly výdaje na dávky, důchody a platy, bude automaticky chybět. A vláda je bude shánět od dluhopisových investorů.
Autor je hlavním ekonomem Conseq Investment Management.
