Deficit českého státního rozpočtu dosáhl v právě skončeném roce 367 miliard korun, což je s přehledem nejhorší výsledek v moderní historii. Je to rozpočtová hrůza nebo akceptovatelný výsledek v pandemickém roce?
Na první pohled to není hrozný výsledek. Plán počítal s deficitem až 500 miliard, což se nakonec bohudík nestalo. Oněch 367 miliard se vešlo do sedmi procent letošního HDP, což je ve srovnání se zeměmi jako jsou USA nebo Británie, ale i ve srovnání s EU, lepší výsledek (oproti dvouciferným deficitům USA či Británie dokonce výsledek mnohem lepší).
Detailnější pohled však odhalí obrázek mnohem horší. Rozpočet totiž mohl dopadnout mnohem lépe, kdyby vláda k rozpočtu přistupovala racionálněji a dlouhodoběji a nikoliv líně, oportunisticky a krátkodobě.
Už do krize jsme šli s rozpočtem nastaveným jen na dobré časy. Vzpomeňme, jak v roce 2018 potlačovala ministryně Maláčová obavy, že jednou ekonomika zpomalí. Na otázku, zda je růst platů ve veřejném sektoru rozumný, když „ekonomika přece neporoste napořád“, tehdy s odzbrojující lehkostí odpověděla, že „v tuto chvíli ale roste“.
Kdybychom ale byli ponechali výdaje rozpočtu na úrovni roku 2017 (1280 miliard), příjmy let 2018 (1404 miliard) a 2019 (1523 miliard) by znamenaly, že bychom do roku 2020 vstupovali s rezervou 370 miliard. Což je shodou okolností deficit v roce 2020. My jsme však vše, co nám ekonomika v oněch dvou letech dodatečně přinesla, raději obratem utratili.
Ano, když už nejsme „best in covid“, mohli jsme být, při troše fiskální střídmosti v minulých letech, být „best in budget“.
I když jsme v minulých letech v opojení, že už bude jenom líp, bezstarostně utráceli, a nepřipravovali na horší časy, mohli jsme poté, co hudba přestala hrát, přistoupit k rozpočtu jako řádný hospodář a krizový manažer. A určit, co v situaci nedostatečných zdrojů důležité je a co není. Nestalo se – místo toho jsme raději vyhazovali desítky miliard na předvolební úplatky.
Proti výdajům na program Antivirus A a B celkem za 24 miliard nic namítat nelze. Podobně jsou rozumné programy COVID Nájemné či COVID Ubytování nebo ošetřovné OSVČ a zaměstnancům. Bohužel, seznam výdajů zcela nebo zčásti nesmyslných je delší a účet za ně násobně vyšší.
V situaci bezprecedentního poklesu ekonomiky a zavádění distanční výuky je 21 miliard na vyšší platy pedagogických pracovníků přinejmenším drzé. Produktem lenosti jakkoliv rozlišovat je pak kompenzační pětadvacítka pro všechny OSVČ bez rozdílu - celkový účet 24,4 miliard. Valorizace důchodů za 33 miliard možná odložit nešla, ale jednorázový předvánoční úplatek za 15 miliard a zvýšení rodičovského příspěvku za 14,1 miliard určitě ano.
V letošním roce vyhazování peněz z okna pokračuje. Za současné situace stát nemá (a nemá si půjčovat) na to, aby vracel 100 miliard zaměstnancům v nižších daních. Ministryně Schillerová dobře ví, že to kola ekonomiky neroztočí.
Podtrženo, sečteno. Přistoupit v roce 2018 a 2019 k rozpočtu jako „ve firmě“ a vyhnout se předvolebním úplatkům v roce 2020, mohl být v roce minulém rozpočet vyrovnaný. Takto si za dva roky vyrobíme 600miliardový dluh.
Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management
