Se začátkem roku 2018 se společnost ČEZ rozhodla bilancovat loňské výsledky své jaderné energetiky. Pochlubila se především Temelínem, kde za rok 2017 vyrobili 16,5 terawatthodiny elektřiny. To je úctyhodný historický rekord. Firma také neopomněla připomenout celkový nárůst jaderné výroby proti roku 2016. Management také zmínil, že letos by se mělo rozhodnout o dostavbě druhé jaderné elektrárny v Dukovanech.
Zní to všechno jako pohádka, ale realita a kontext jsou výrazně odlišné. O případné dostavbě jaderných bloků se nyní ani za rok určitě rozhodovat nebude. Maximálně se dá mluvit o spuštění přípravných procesů. To znamená, že stavební povolení nebude mít česká vláda na stole dříve než někdy mezi roky 2025 a 2030. Navíc je vzhledem k vývoji ve světové energetice velkou otázkou, zda to všechno vůbec nastane a zda se vůbec kdy bude skutečně hrát o stavební povolení pro bloky, o nichž dnes ČEZ a vláda mluví.
Je tu ale ještě zásadnější problém – tristní představa, že celý tento proces má řídit a řešit současný management, který přitom v tomto směru dlouhodobě selhává. Kromě mnoha jiných neúspěchů nese odpovědnost za zcela nezvládnutý a strategicky podceněný tendr na dostavbu Temelína. Kromě toto stojí i za provozním selháním v procesu přelicencování stávajících jaderných bloků v Dukovanech, které připravilo akcionáře ČEZ o miliardy korun. Na přípravu tohoto procesu měl management ČEZ celé roky, ale strašně to zanedbal a podcenil.
Vedle rekordní výroby v Temelíně proto loni dál značně klesala výroba právě v Dukovanech. Druhý rok po sobě tam výroba nedosáhla ani 12 terawatthodin, přičemž rekord z roku 2013 činí 15,7 terawatthodiny. Rok 2017 byl tedy z pohledu jaderné energetiky již třetím, v němž se načítaly ztráty, které způsobila nepřipravenost nejvyššího vedení ČEZ na zmíněný klíčový proces. Ještě na podzim roku 2015 očekával ČEZ jadernou výrobu pro rok 2016 nad 32 terawatthodinami elektřiny. Skutečnost byla 24.
Ztráty pro akcionáře z Dukovan jsou o to citelnější, že výroba elektřiny ve starých jaderných elektrárnách je dnes v portfoliu ČEZ výrobou s nejvyšší provozní marží. Dříve než tedy padnou jakákoli klíčová rozhodnutí o budoucnosti české energetiky, měl by stát jako majoritní akcionář ČEZ dobře zvážit, zda má rozhodování nechat právě na tomto vedení firmy. To ve všech náročnějších oblastech klasické energetiky couvá ze svých pozic a řeší nevýznamné akvizice výrobců světel.
Na Západě mají důsledky mnohem menších selhání okamžitou odezvu. Všichni si uvědomuji, že jen skutečná odpovědnost za řízení společnosti je základem budoucích úspěchů. Když nepřicházejí úspěchy ani výsledky, je potřeba udělat změnu. Není to tak dlouho, co se po slabých výsledcích Innogy poroučel z vedení této společnosti skutečný matador německé energetiky Peter Terium.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
