Už na začátku roku bylo zřejmé, že automobilový průmysl čeká docela náročný rok. Nejen proto, že „zelené“ tažení vstoupilo do další fáze, tentokrát v podobě emisních pokut, ale také proto, že trh osobních automobilů začínal být stále nasycenější. Očekávané cyklické zpomalení ekonomiky dávalo tušit, že investice do firemních flotil, nákupy spotřebitelů nebo vývoj na mimoevropských trzích výrobě automobilů letos příliš přát nebudou.
Když se k tomu přidalo rozšíření koronaviru a s ním spojený nabídkový šok vedoucí k rozpadu dodavatelských řetězců, uzavírání autosalonů a k dobrovolným výrobním odstávkám, situace v evropském autoprůmyslu se už jen více zdramatizovala. Automobilky tak nyní čelí hlavnímu úkolu, a sice přesvědčit zákazníky, aby nakupovali „zelená“ auta. Nebo spíše aby kupovali vůbec nějaká auta.
Předběžné odhady hrubého domácího produktu za druhý kvartál sice nedopadly tak zle, jak naznačovaly některé scénáře opírající se třeba o vývoj v průmyslu, jehož dominantou je v našem případě právě výroba automobilů. Představuje zhruba desetinu české ekonomiky, a tak jeho úspěch či neúspěch významně vývoj ekonomiky ovlivňuje – její propad stejně jako rychlost návratu do dřívějšího „normálu“. V českém případě dosáhl výpadek automobilové výroby ve druhém čtvrtletí 53 procent, což v meziročním vyjádření představuje 203 tisíc nevyrobených vozů nebo necelý čtvrtmilion, pokud se podíváme na celkové výsledky od začátku roku. I v ročním vyjádření jde o rekordní propad o 17 procent.
Avšak stále jsou to výrazně lepší čísla než ta, která přicházejí z největší evropské automobilové velmoci – Německa. Tamní letošní čtyřicetiprocentní pokles výroby plus fakt, že produkce padá nepřetržitě tři roky za sebou, jen těžko svědčí o dobré kondici průmyslu nebo o reálné možnosti nějak významně vykrýt ztracený výpadek ve druhé polovině roku.
Poslední průzkum institutu Ifo naznačuje zlepšení kondice i pozitivní očekávání tamních výrobců, pokud jde o výrobu či export v dalších měsících, podobně optimisticky vyznívá i červencový průzkum v českém autoprůmyslu, oba průzkumy je však třeba brát s jistou mírou opatrnosti. Indexy nových zakázek zatím nijak přesvědčivé nejsou.
Výroba se z jarní téměř nulové úrovně velmi svižně rozjela, avšak stojí za ní spíše předkoronové objednávky a tvorba zásob, zatímco nová poptávka zůstává nejistá. Spotřebitelé – s výjimkou těch francouzských – o nákupu nového vozu příliš neuvažují a jejich ochota pořídit si nové auto je podle červencového průzkumu nejnižší za poslední tři roky. Platí to zvlášť pro německý trh, kde spotřebitele ke změně názoru zatím nepřesvědčilo ani velkorysé „zelené“ šrotovné.
Vzhledem k tomu, že v důsledku investičních škrtů pravděpodobně poklesne firemní poptávka, nezbývá automobilkám než se poohlédnout po vzdálenějším zahraničí. To ovšem kvůli expanzi koronaviru a aktuálním prodejním výsledkům zatím rovněž příliš nadějí nedává. A těm tuzemským, primárně orientovaným na evropský trh, už vůbec ne. O to více než kdy jindy je třeba sledovat nejen aktuální prodeje nových aut, ale i nálady výrobců, a především pak samotných zákazníků.
