Když se prolínají dvě významné události, málokdy se minou. Podobně je to s následky koronavirové krize a blížícími se volbami.
Během pandemie to vypadalo, že si současná vládní garnitura „vzpomněla“ i na střední vrstvy a podnikatelský sektor. Její nedávné kroky ale svědčí o tom, že pozornost se přesunuje opět tam, odkud čerpá svoji politickou moc. Tedy k nižším příjmovým skupinám nebo seniorům.
Není to nic objevného ani nového. Překvapí možná jen urputnost, s jakou se do toho teď pustila. Oprášené nápady na zavedení ještě progresivnější daně z příjmu, velkorysé přilepšení k penzím nad rámec zákonem dané valorizace… Přitom máme před sebou pouze krajské a senátní volby, ty klíčové – sněmovní – nás čekají příští rok. A středopravicovou opozici čeká nelehký, nikoliv však neřešitelný úkol.
Překvapivé není ani to, že vláda výše naznačenou souvislost popírá – těžko čekat opak. Navíc se to těžko prokazuje, závisí to na úhlu pohledu. Zrušení superhrubé mzdy a zavedení dvou pásem pro zaměstnaneckou daň z příjmu měla vláda už v programovém prohlášení. Jakkoliv si s podobnými závazky až tak hlavu neláme.
Zatím také nevíme, jak to dopadne. Z dosavadní debaty ale vyplývá, že lidem s nejnižšími příjmy se mzdy až tak zvýšit nemusejí, naopak splakat nad výdělkem mohou ti s vyššími částkami. Někde se totiž peníze vzít musejí a v těchto voličských vodách už dávno neloví ani ANO.
Podobně se dá dívat i na zvažovaný bonus pro důchodce. Během pandemie sice měli na rozdíl od řady ostatních zaručený pravidelný příjem, životní náklady jim ale kvůli zdražování potravin vzrostly. A kromě rošád s privilegovaným vstupem do obchodů jim vláda až takovou pozornost nevěnovala. Že to nadělá další sekyru do rozpočtu je to poslední, co by nynější garnituru trápilo. Nenamáhá se to ve státní kase kompenzovat ani tím, co se nabízí jako první: zrušením slev na jízdném.
Jistě, genetický kód této vlády je nepokrytě levicový. V nejlepším případě se dá čekat mírné korigování různých rozhazovačných nápadů a snah získat dodatečné zdroje od lidí s vyššími příjmy, větším majetkem či od nadnárodních firem. Pokud chce ale opozice – tedy ta středopravá – tento trend změnit, logicky jí nezbývá než přetáhnout na svoji stranu i část voličů vládních stran. Buď těch levicových, nebo těch, co se prostě jen chtějí mít dobře.
Stačí si připomenout, kde ANO při minulých sněmovních volbách lovilo voliče. Přeběhla k němu zhruba třetina příznivců sociální demokracie a čtvrtina komunistů a okamurovců. V opozičních řadách došlo k největšímu přelivu u TOP 09, a to směrem k Pirátům a k ODS.
Neboli mezi oběma tábory panuje značná neprostupnost, maximálně se tak mění poměr sil mezi názorově blízkými stranami. Což může u opozice vzhledem k tomu, že to na nějaké větší sjednocování logicky nevypadá, posloužit maximálně k vyprofilování několika vůdčích sil.
Pak ale nastává další krok, zakousnout se do vládního elektorátu. Přesvědčit tyto voliče, že rádoby štědrost se jim a jejich potomkům ve finále nevyplatí. Že jsou pro tuto garnituru jen výtahem k moci. Drahým a rezavějícím. Bez nich to nepůjde.
