Komentář Petra Peška: Nečasův protiútok

Petr Nečas

Petr Nečas Zdroj: ČTK

Robert Šlachta
Robert Šlachta
plk. Mgr. Robert ŠLACHTA, ředitel ÚOOZ SKPV.
Petr Nečas
Petr Nečas
7
Fotogalerie

Bývalý premiér se vydatně rozmluvil o událostech, které před sedmi lety kulminovaly okázalým policejním zásahem na Úřadu vlády. A jež rezonují dodnes.

Politická scéna zůstává a nejspíš už z velké části zůstane převrácená vzhůru nohama, byť nikoliv jen kvůli tehdejší policejní „realizaci“. A někteří obvinění jsou dodnes vláčeni po soudech, i když se základní velkolepý konstrukt obžaloby postupně rozdrolil.

Petr Nečas je v rozhovoru, který poskytl serveru Česká justice a jež následně publikovaly i další weby, mimořádně otevřený. A jelikož nedávno do veřejného prostoru vtrhl se svojí knihou a doprovodnými rozhovory i „realizátor“ tehdejšího zásahu plukovník Robert Šlachta, je možné si tehdejší události osvěžit. A hlavně si doplnit obrázek o tom, co se dělo tehdy, předtím i potom.

Bývalý premiér si nebere servítky, což může být u člověka známého spíše mírnými projevy pro leckoho překvapením. Mluví o tom, že odposlechy začaly ještě před soudním povolením. Že se při výsleších údajně používala spánková deprivace. Že se manipulovalo s územní příslušností soudů rozhodujících o jednotlivých procesních úkonech. A zapadnout by neměly ani některé další detaily o tom, jak přemrštěně mělo probíhat zatýkání a následné domovní prohlídky, mimo jiné u Jany Nagyové, dnes Nečasové. Jsou to vážné věci, z nichž některé přinejmenším stojí za prošetření.

Pak jsou tu věci, které spadají do kategorie „věřím-nevěřím“. Jak si měl Šlachta žádat post policejního prezidenta, jak po odmítnutí začal tehdejšího premiéra Nečase uměle vtahovat do jiných vyšetřovacích kauz (což dotyčný obratem popřel, nikoliv překvapivě). Anebo jak bylo skutečným cílem obou „realizátorů“ – plukovníka Šlachty, a zvláště pak olomouckého žalobce Ivo Ištvana – jít proti ODS.

A nechybějí ani přísná, hodně osobní hodnocení. Nečas mluví o Šlachtovi jako o člověku „s podměrečným vzděláním a ne zrovna bryskní inteligencí“. Vypráví, jak si mu prý policejní plukovník postěžoval, že nebyl nikdy u moře a jak s ním nevydrží žádná žena. A servítky si nebere ani vůči jiným. Zasahující příslušníky protimafiánského útvaru ÚOOZ označuje za zbabělce, respektive doslova za „sráče“.

Kritizuje média za často zkreslený popis zásahu i celé kauzy, za nekritické zveřejňování policejních videí, a především pak osobních pasáží z odposlechů. Je zřejmé, že bývalému premiérovi došla trpělivost a chtěl nabídnout i své vidění tehdejších událostí. Což je v pořádku, jakkoliv samozřejmě nelze ani jeho líčení brát nekriticky.

Bez povšimnutí by nemělo přejít ani to, co zpětně o celé kauze říká Robert Šlachta. A nejde jen o jeho knížku, ale například i o nedávný rozhovor pro Týdeník Echo. Jen tak mezi řečí mluví o tom, že si Jana Nagyová měla říkat o 50 tisíc za schůzky s premiérem (což Petr Nečas popírá). Za základ podezření či obvinění považuje odposlechy, které jsou následně doplněny výslechem a domovní prohlídkou. Diví se tomu, že poslanci mají indemnitu. A za všeříkající se dá označit jeho konstatování, že „polda musí konat“.

Ve slovech Petra Nečase a Roberta Šlachty nejde jen o nové – někdy závažné, jindy pikantní – detaily týkající se sedm let starých událostí. Je to i střet dvou světů. A připomenutí, že pachuť a otazníky týkající se tak závažného otřesení zdejšího mocenského systému – a nejspíš i zneužití jeho některých složek – stále zůstávají.