Rakouský kancléř Sebastian Kurz, ještě nedávno vnímaný jako nový lídr, který překreslí politickou mapu Rakouska a snad i Evropy, neuspěl. Koalice Rakouské lidové strany (ÖVP) a Svobodné strany Rakouska (FPÖ) se rozpadla. Kurz se chystá vládnout do předčasných voleb v září s ministry za ÖVP a experty či vysokými úředníky. S odchodem FPÖ ovšem ztratil parlamentní většinu. Zkrachovala tak politická strategie nazývaná někdy „kurzismus“.
V Evropě se k nacionálně populistické pravici přistupuje třemi způsoby. Jeden požaduje vůči těmto stranám jasně se vymezit a izolovat je. Druhý, který dlouho uplatňovala Evropská lidová strana (EPP), se snaží hrát spíše roli mostu mezi konzervatismem a pravicově-nacionálním populismem – viz marnou snahu udržet v EPP Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána, a tím jej liberalizovat.
Třetím přístupem byl právě kurzismus. Usiloval o neutralizaci populistů integrací do vládního projektu. Tento postup sliboval zajistit koaliční většinu napravo od středu a vyhnout se neoblíbené velké koalici se sociální demokracií. Politika se měla vrátit k soutěži mezi levicí a pravicí.
Vláda dosáhla některých úspěchů. Zvládla třeba rakouské předsednictví v EU. Na druhé straně Rakousko silně poškozovaly útoky FPÖ proti veřejnoprávním médiím. A také to, že Kurz předal FPÖ, známé intimními kontakty s Moskvou, ministerstva vnitra a obrany. Rakousko se tak dostalo do informačního stínu – spolupráci s ním se začaly vyhýbat tajné služby západních partnerů.
Kancléř Kurz proto dle některých názorů již jen hledal příležitost, aby koalici ukončil. Bizarní video z Ibizy z roku 2017 ale zapůsobilo jako politická bomba. Zachycuje nyní již bývalého předsedu FPÖ Stracheho, jak překračuje hned několik politických tabu. Nabízí domnělé ruské miliardářce státní zakázky, ovládnutí největšího rakouského listu a vyčištění jeho redakce, hlásí se ke kontrole médií po Orbánově vzoru, avizuje reformu veřejnoprávního rozhlasu ORF.
Za své služby si otevřeně říká o skrytou finanční podporu strany. Výroky přitom nebyly opileckým tlacháním, jak se snaží vysvětlit. Druhý účastník schůzky, vedoucí parlamentní frakce FPÖ Johann Gudenus, později dále jednal s domnělým zástupcem domnělé miliardářky.
Rakousko vstoupilo do období nejistoty. Nestalo se rovnou banánovou republikou, jak někdo tvrdí. Už potřetí ale zkrachovala snaha svázat pravicové populisty vládní odpovědností. Transformace populistů v hodnověrné demokraty vždy znovu ztroskotá na jejich vnitřní podstatě.
Autor působí na Katedře německých a rakouských studií FSV UK
