Krize posledních pěti let stály německou ekonomiku 735 miliard eur
Ekonomika se zasekla a nikdo neví co s ní. Nářky, které jsou v Německu slyšet už několik let, nepřestávají. A to navzdory tomu, že ještě neexistující vláda Friedricha Merze dopředu schválila ohromný investiční balík ve výši půl bilionu eur a prakticky neomezené výdaje na obranu. Schválené investice se však projeví až za několik let, nijak se nelepší spotřebitelská nálada, roste počet bankrotů a stávek, propouští se, i když ne masivně.
Německé hospodářství se loni propadlo a nové odhady na letošní rok nejsou o moc lepší. Prestižní bavorský ekonomický institut Ifo předpovídá minirůst o 0,2 procenta HDP. Není vyloučeno, že i letos německá ekonomika spadne a nepřeleze objemy, které dosahovala před covidovým rokem 2020.
Táhlá krize trvá už pět let. Přiměla proto ekonomy ke sčítání ztrát, protože v moderním světě platí, že co není vyčísleno, neexistuje. A také: Dokud nevíme, jak velkou krizí jsme prošli a kde to nejvíce bolelo, nemůžeme najít cesty ven.
Kdyby šlo jen o covid, nebylo by to tak zlé. Do pětileté krize, jejíž dopady spočítal Institut pro ekonomický výzkum v Kolíně nad Rýnem (IW), se ale započítává i energetická krize po začátku války na Ukrajině a geopolitické dopady na globální obchod, který se pod tlakem USA vrací k obchodním bariérám jako k nástroji politického nátlaku.
Chudší o tři čtvrtě bilionu eur
Krize posledních pěti let, spočítal kolínský hospodářský institut, přišly Německo na 735 miliard eur (18,3 bilionu korun, tři roky práce české ekonomiky). O těchto tři čtvrtě bilionu eur je Německo dnes chudší. Když se toto číslo porovná s výkonem ekonomiky, jde o 4,3 procenta HDP. V porovnání s ostatními hospodářskými krizemi, které Německo zažilo v posledních třiceti letech, je to největší otřes ze všech.
V první velké strukturální krizi v letech 2001 až 2004, kdy vláda Gerharda Schrödera musela přistoupit k radikální sociální reformě, kvůli níž v roce 2005 skončila, byl dopad nižší a dosáhl 3,4 procenta HDP. O poznání vyšší byly dopady krize po roce 2008, kvůli níž vláda Angely Merkelové snižovala výdaje a zaváděla ústavní dluhovou brzdu. Náklady tehdejší krize na finančních trzích, která se přelila i na bankovní sektor v Evropě a vedla k řecké krizi eura, odhadli ekonomové na 4,1 procenta HDP. To je stále o dvě desetiny procentního bodu méně, než je relativní míra dnešní německé stagnace.
„Německo se nachází v nejvážnější ekonomické krizi od znovusjednocení,“ prohlásil při zveřejňování studie šéf kolínského hospodářského institutu IW Michael Grömling. Nejen podle něj, ale i podle mnoha jiných ekonomů není dnes tím největším problémem propad spotřeby a odkládání peněz na horší časy, k němuž se pod vlivem inflační vlny uchýlilo mnoho německých rodin. Hlavním brzdícím faktorem je v posledních dvou letech mimořádně nízká investiční aktivita německých firem, což snížilo výrobní potenciál, který se bohužel nezvedne ani letos.
VIDEO: Kancléř Merz neprosadí zásadní změnu migrační politiky, míní německá poslankyně Altová ve FLOW
Během pěti let to bylo naopak. „Zatímco během vrcholu pandemie byly ztráty ze spotřeby podstatně vyšší než ztráty z investic, v posledních letech byla bilance ztrát stále více formována nedostatkem investic,“ uvádí studie IW. Jasně to ukazují i konkrétní čísla v práci kolínských ekonomů. Ztráty v soukromé spotřebě podle nich za posledních pět let činí zhruba 470 miliard eur. V přepočtu na jednoho obyvatele to je ztráta 5600 eur (jako byste vyhodili oknem 140 tisíc korun). Výpadky v investiční oblasti, tedy při tvorbě hrubého fixního kapitálu, kterou studie sledovala, se za posledních pět let v Německu odhadují na 265 miliard eur.
Otázky kolem efektivního využití peněz
Půl bilionu eur, které stále ještě neexistující vláda protlačila parlamentem jako nutnou investiční injekci pro celé Německo, může nahradit staré ztráty, jen když budou peníze vyžity efektivně. Ekonomická rada moudrých, německá obdoba NERV, nové fondy kupříkladu vítá jako krok správným směrem, ale nesmí to podle ní být alibi pro štědrou sociální politiku, která by platila všechno. Naopak, doporučuje současná šéfka i minulý šéf německého NERV, vláda by měla udělat maximum pro reformy na výdajové části bilance bez ohledu na to, kolik peněz bude mít k dispozici mimo státní rozpočet.
Překonáme krizi tím, že necháme pracovat větší peníze, které zase dělají další velké peníze, věří Němci (zatím spíše politici) v nový ekonomický zázrak. Jen se musí dohlédnout na to, kde a jak tento investiční kapitál pracuje. A to je zatím největší slabina nového, stále příliš paušálního investičního plánu. Nesmějí to být další „helicopter money“ – tedy jen rozhazování, nýbrž cílené a promyšlené vklady do budoucnosti. Pokud si tu budoucí kancléř Merz povede dobře, může se zařadit v historickém hodnocení vedle kancléře-sjednotitele Helmuta Kohla, a překonat i Angelu Merkelovou, které najednou nikdo nechce přijít na jméno.To se ale může stát i Merzovi: Kancléř-zadlužitel, to je dnes stejně možná varianta jako „kancléř nového hospodářského zázraku“. A nebude vůbec snadné se této politické pasti vyhnout.
