Protest je u konce, ale to, co po něm zůstalo, se snadno nevyvětrá. Vláda prokázala zoufalé nepochopení problémů zdravotnictví a zase musela nasypat do systému víc peněz na dluh, aniž by to mělo nějaký hlubší smysl. A u lékařů se ukázalo, že těm, kteří za ně mluví, jde o prachy a mocenské pozice bez ohledu na skutečné zájmy nejen pacientů, ale i lékařů.
Požadavek na zavedení výsluh pro doktory, který zazněl vzápětí po dojednání dohody od prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, je bez jakýchkoli debat nehoráznost. Výsluhy jsou přiznávány příslušníkům ozbrojených složek po určité odsloužené době, během níž pobírají mzdu zdaleka nedosahující úrovně lékaře. Jsou omezeni v jakýchkoli odborářských právech včetně podobných protestů, jaký nyní lékaři ukončují. Po skončení aktivní služby přecházejí do civilních zaměstnání často s podstatně nižší mzdou, protože jejich kvalifikace je využitelná jen zčásti. A po celou dobu služby státu mají především striktní zákaz podnikání.
Lékaři jsou zpravidla nejen schopni vykonávat svou profesi i dlouho po dosažení penzijního věku, ale také to dělají. Mívají na to dokonce dobře našlápnuto, protože na rozdíl od jakýchkoli jiných zaměstnanců – včetně těch v privátních firmách – bez skrupulí a omezení soukromě podnikají ve stejném oboru jako zaměstnavatel už během aktivní služby v nemocnicích. Nezřídka příjmy z těchto praxí výrazně převyšují plat ve špitále. Najít chudého doktora nad padesát by bylo v tuzemsku velké sousto i pro detektiva Pinkertona.
Mladí krátce po škole při získávání praxe jsou na tom nepochybně hůř, ale perspektivu mají skvělou, což ví každá hypoteční banka i pojišťovna. Je to tak správně. Extrémně kvalifikovaní, celý život se vzdělávající a pracující lidé si prostě odpovídající životní úroveň zaslouží a moc lidí, kteří jim to nepřejí, asi nebude.
Těžko tak hledat profesi, která by byla smyslu výsluh vzdálenější. Lékaři to dobře vědí a je jim jasné, že tak proti sobě jenom poštvávají veřejnost a vypadají jako chamtiví pitomci. Proto byla jejich reakce na Kubkovy požadavky silně negativní a odmítavá. I přesto je Kubek nepochybně jejich člověk a za jeho chování nesou svůj díl odpovědnosti. Do značné míry nezájmem o práci České lékařské komory sami dopustili, že jim jedna lobbistická parta s neukojitelnými politickými ambicemi ukradla už před mnoha lety profesní organizaci a zneužívá ji pro své cíle.
Ta historie už trvá čtvrt století. V devadesátých letech jistý mladý lékař a zakládající člen ODS David Rath založil Lékařský odborový klub (LOK) legitimně bojující za lepší ohodnocení tehdy dost mizerně placených nemocničních doktorů. Měl úspěch a jeho ambice prudce vzrostly. V roce 1998 se jeho dobře organizované odborářské partě podařilo na sjezdu České lékařské komory posadit ho do křesla předsedy, jež tehdy uvolnil dnešní pražský primátor a respektovaný porodník Bohuslav Svoboda.
Měli to tehdy dost snadné, protože většina doktorů, zejména těch privátních, se o činnost komory valně nezajímala a byli jejími členy jen proto, že členství je povinné, nelze bez něj vykonávat lékařskou praxi. Po Rathově nástupu se komora postupně proměnila v lobbistickou organizaci bránící jakýmkoli racionálním reformám zdravotnického systému, zato úspěšně podporující politickou kariéru jejího šéfa, kterého později nahradil Milan Kubek.
Nedávné podepsání dohod je jen neustálým pokračováním téhož – když je zle, nalijou se miliardy. S problémem neúnosných přesčasů, který byl skutečnou příčinou protestů, se neudělalo vůbec nic. Jen to bude stát o deset miliard víc.
Autor je komentátor Reflexu.
