Podle dat Českého statistického úřadu vzrostla ve třetím čtvrtletí průměrná hrubá měsíční mzda v tuzemsku meziročně o 5,7 procenta. V porovnání s druhým letošním kvartálem, kdy růst dosahoval 11,4 procenta, byla dynamika českých mezd sice slabší, ale i tak poměrně výrazná.
Tempo růstu průměrné mzdy bylo ve druhém čtvrtletí navyšováno dvěma jednorázovými faktory, jejichž vliv následně odezněl. První z nich byla nízká srovnávací základna roku 2020 související s první vlnou pandemie. Vzpomeňme na loňské jaro, kdy řada podniků přerušila provoz a ponechala své zaměstnance doma. Ti následně pobírali krácenou mzdu.
Druhým důvodem bylo odeznění vlivu druhého kola mimořádných odměn pro pracovníky v oblasti zdravotní a sociální péče. Ty zvedly ve druhém čtvrtletí tamní průměrnou mzdu meziročně o 44 procent na zhruba 55 tisíc. Ve čtvrtletí třetím se průměrná mzda ve zdravotnictví vrátila mírně nad 40 tisíc a oproti loňsku byla vyšší o stále velmi slušných osm procent. Obdobným tempem rostly mzdy ve školství. Obě tato odvětví převyšovala zbytek veřejného sektoru, kde v souhrnu vzrostla ve třetím čtvrtletí průměrná mzda o 5,5 procenta.
Z hlediska tempa růstu mezd se ve třetím čtvrtletí soukromý sektor dotáhl na veřejný, když se jeho průměrná mzda zvýšila meziročně o 5,7 procenta. Výší mzdy něco málo přes 36 tisíc korun ale soukromý sektor stále o zhruba čtyři tisíce zaostával.
Soukromé mzdy rostly svižným mezičtvrtletním tempem již druhý měsíc v řadě. Přispělo k tomu uvolnění protiepidemických opatření a významně napjatý trh práce.
Vezmeme-li v úvahu výraznou inflaci, která ve třetím čtvrtletí činila v průměru přibližně čtyři procenta, kupní síla domácností se v tomto období zvýšila oproti loňsku o pouhé 1,5 procenta. Problém je, že svižný růst nominálních mezd není podložen odpovídajícím růstem produkce. Výstup tuzemské ekonomiky se ve třetím čtvrtletí zvýšil meziročně o 3,1 procenta, a to ještě při zhruba procentním růstu zaměstnanosti.
Pokud by se rozdíl mezi dynamikou produktivity práce a nominálních mezd dále zvyšoval, výsledkem by mohlo být zakořenění vyšší inflace po delší dobu. Pokud podniky nepokryjí vyšší mzdové náklady rostoucí produkcí, většině z nich nezbyde nic jiného než je promítnout do cen pro své zákazníky. Zabránění vzniku mzdově inflační spirály je hlavním důvodem, proč ČNB aktuálně zvyšuje úrokové sazby.
Autorem je ekonom Komerční banky.
