Ačkoli inflaci ovlivňuje mnoho faktorů, tím, kdo má formální odpovědnost za její výši, je centrální banka. Aby bylo jasno, toto není obhajoba minulé vlády. Na provádění fiskální politiky během pandemie se najde mnoho nevhodných momentů, jimiž je třeba se kriticky zabývat, ale to není cílem tohoto článku. Očima generála po bitvě lze suše konstatovat, že měnová politika byla během pandemie příliš uvolněná, a proto máme nyní inflaci nad cílem. Štědrá fiskální politika je pro centrální banku exogenní proměnná, které se měnová politika přizpůsobuje. Ale je třeba připustit minimálně dva dobré důvody, proč je inflace nad cílem.
Zaprvé na nákladové faktory a ceny energií má měnová politika omezený či žádný vliv. Ne náhodou existují výjimky z plnění inflačního cíle, na něž není vždy dobré reagovat tlumením či stimulací ekonomické aktivity. Zadruhé je stále třeba připomínat velkou míru rizika, které tvůrci měnové politiky čelili. Pokud by ČNB měla tlumit inflaci, již pozorujeme na začátku letošního roku, musela by začít zvyšovat úrokové sazby koncem roku 2020. To by teda firmy koukaly! I začátek růstu úrokových sazeb v polovině roku 2021 byl z hlediska pandemických rizik diskutabilní. Takže ano, inflační cíl ČNB skutečně hodně minula, ale měla dobré důvody.
Z druhé strany lze kvitovat, že sazby následně vzrostly velmi rychle, protože jinak se zvyšovala šance, že by následně musely růst ještě více. Takto lze věřit, že by vrchol hlavní úrokové sazby ČNB mohl být u pěti procent a už v letošním roce by mohla začít klesat.
Autor je ekonom Komerční banky.
