Pionýrství a dobývání neznámého mnohdy začíná malými, nenápadnými krůčky. Jeden takový učinila v úterý ve spolupráci s americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) společnost RocketLab, když k Měsíci vyslala drobný satelit CAPSTONE společnosti Advanced Space.
Aparát, který bude příštích několik dní kroužit kolem Země a nabírat únikovou rychlost pro odlet k Měsíci (kam ho urychlí speciální nosič Photon), má unikátní úkol: otestovat novou oběžnou dráhu kolem Měsíce – takzvanou NRHO, která představuje předěl mezi působením gravitačních sil v pohybech Měsíce a Země a teoreticky tak skýtá ideální „útočiště“ pro dlouhodobé umístění vesmírné stanice.
NRHO bude aparát minimálně po šest měsíců kopírovat a měřit, jak moc je na ní nutné manévrovat. Očekávání praví, že by mělo být využito velmi malé množství zážehů manévrovacích trysek – alespoň tedy v porovnání s jinými typy orbit –, a tudíž by se mělo jednat o velmi ekonomický způsob pohybu. NRHO navíc ve všech svých bodech skýtá nepřerušený „výhled“ na Zemi, což je také praktický prvek hlavně pro udržení nepřetržitého komunikačního kanálu se Zemí.
Projekt Artemis: NASA chystá návrat člověka na Měsíc
Úspěch CAPSTONE a jeho měření je důležitou součástí lunárního programu Artemis, jehož budoucí mise počítají s tím, že právě v NRHO bude umístěna vesmírná stanice Gateway. Ta má v prvních letech návratu lidstva k Měsíci poskytovat útočiště pro dlouhodobý pobyt astronautů a fungovat jako základna pro jejich mise na povrchu souputníka Země. V další fázi je Gateway zamýšlena jako mezistanice pro lety lidstva k Marsu, kde by budoucí průkopníci mohli doplnit palivo a další potřebné zásoby – a ty by, čistě krásně teoreticky, byly produkovány v rámci lunární ekonomiky. Ale vraťme se do současnosti.
„CAPSTONE je jasným příkladem, jak NASA spolupracuje se soukromým sektorem a využívá jeho možnosti k plnění svých komplexnějších cílů,“ prohlásil k misi jeden z administrátorů ředitelství STMD při NASA Jim Reuter. Právě STMD je zodpovědné za vývoj nových vesmírných technologií a vedení průzkumných misí mimo nízkou orbitu Země. Je tedy plně angažováno v programu Artemis, ale také v přípravě budoucích letů k Marsu.
Současná mise drobného satelitu vedle ověření zmíněné oběžné dráhy obnáší také testování nového způsobu navigace ve vesmíru bez zapojení orientačních, respektive komunikačních bodů na Zemi. Funkčnost takzvané šestibodé prostorové navigace je podle inženýrů již zhruba patnáct let matematicky prokázána, a právě díky letu CAPSTONE by mohla – nebo spíše doufejme že bude – prokázána též experimentálně.
Takzvaný cubesat proto nese vedle autonomního navigačního počítače, který bude udržovat kurz po NRHO, také radiokomunikační prvek. Ten bude k výpočtu pozice aparátu propojen s měsíční družicí LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) a právě data o vzájemné poloze a rychlosti změny vzdálenosti mezi aparáty předá jako datovou sadu pro navigační software CAPS (cislunární autonomní poziční systém).
Potvrzení funkčnosti zmíněného softwaru je významné pro chystané lety do hlubších částí Sluneční soustavy. Budoucí vesmírná plavidla by tak mohla určovat svoji polohu nezávisle na anténách Země, což by ve výsledku mělo znamenat jednak rychlejší práci s polohovými daty, ale hlavně také efektivnější využití komunikačních kapacit. Anténa, která přijímá a vysílá vědecká data, je jednoduše více žádoucí než ta, která se věnuje „obyčejnému“ přenosu polohových souřadnic.
Čistě teoreticky tak legendární hláška „Houstone, máme problém!“ pro lety v cislunárním vesmírném prostoru, nebo dokonce v tom marťanském, ztratí relevanci. Pokud tedy NASA nepojmenuje budoucí navigační družice a sondy Houston. To by i vzhledem k tomu, jak tamní „nerdi“ milují popkulturní narážky a vtípky, dávalo smysl, nemyslíte?
