Z rozjímání na náměstí vás vytrhnou píšťalky policistů. Seběhnou se k nic netušícímu člověku, narvou ho do antonu a odvezou neznámo kam. Týž osud potká vzápětí několik dalších. Zmatený dav přihlíží a odvážnější se velitele zásahu ptají: „Co se děje?“
„Porušil pravidla. Právě o tom rozhodl vůdce,“ vysvětlí policista. Pár lidí ale vezme nohy na ramena, a tak vůdce rozhodne, že se nesmí mluvit o tom, kudy se dá náměstí opustit a zda je někde lépe.
Pak se začne hlasovat o tom, jak dlouho mají být provinilci zavření. Plebiscit je na základě referenda propustí, ale nepřehledné zákony dál platí. Navíc je jde interpretovat velmi volně, takže jsou zneužitelné k represím. Tomu by se někteří ani nedivili. Zákony přicházejí v posledních dnech bez varování a jsou psány na míru těm, které chce vůdce trestat.
Digitální náměstí, jak kdysi Elon Musk nazval Twitter, se stalo hodně podivným místem. Víte, jaké je dnes nejdůležitější pravidlo? Neranit Muskovy city, vtipkují někteří uživatelé.
Když se miliardář dostal pod palbu novinářů týkající se funkce Twitteru zvané Spaces, která umožní organizovat živé hovory podobné konferenci, někdo v tu chvíli vytáhl pomyslný „kabel“ a služba přestala fungovat.
Naděje, že Musk hraje ambiciózní šachovou partii a vidí několik tahů dopředu, se rozplývá. Chaotické kroky a veřejný brainstorming se nezhmotnily v ucelenou vizi či plán.
Dalo by se namítat, že Twitter je soukromá společnost a Musk si ji může klidně z hodiny na hodinu vypnout. Jenže tahle síť podniká s vašimi daty a obsahem. To vy jste její produkt a bez vás nemá co nabídnout. Kde nic není, nejsou ani inzerenti a pak ani peníze na provoz. Byznys model každé sociální sítě je tak postavený na důvěře, neboť síť je zčásti něco jako veřejná zpovědnice.
Jenže tuhle důvěru Musk úspěšně cupuje na kousíčky chováním dětinského diktátora. Klubu fanoušků, který kolem sebe vytvořil, to možná nevadí. Jenže Twitter má být masovkou pro lidi zastupující různá spektra společnosti. Z vizionáře věštícího lidstvu technologickou revoluci se tak najednou stává odpadlík.
Když Musk předstoupil před osmnáct tisíc lidí v aréně Chase Center v San Francisku, dav ho vypískal. „Dave, co mám říct?“ tázal se Musk komika Davea Chappella, který jeho vystoupením provázel. „Nic neříkej. Slyšíš ten zvuk? To je zvuk občanských nepokojů,“ odpověděl mu.
Tahle revolta proti vládci z internetového náměstí nemusí zůstat jen u Twitteru. Muskova auta jsou z velké části služby a výkonné počítače na kolečkách. Milion lidí se připojuje k internetu přes Starlink. Musk plánuje společnost měnit roboty a možná lidi dostat i do kolonií mimo planetu.
Hranice mezi vizionářem a padouchem z bondovky je ale v očích veřejnosti nebezpečně tenká. Ať Muskův experiment s Twitterem dopadne jakkoli, už teď si do cesty svých dalších vizí a projektů postavil překážku. A co vy? Odletěli byste po tom všem s Muskem žít do jeho kolonie na Marsu?
