Skupina lidí narozených od druhé poloviny devadesátých let do roku 2010 je rozštěpená. V generaci Z, jak se jí říká, se za pouhých šest let muži a ženy od sebe hodnotově výrazně vzdálili. Zatímco ženy zaujímají spíš liberálnější postoje, muži jsou v některých otázkách dokonce konzervativnější než starší ročníky.
Analytik Financial Times John Burn-Murdoch ve svém hojně citovaném sloupku porovnal data ze Spojených států, Německa, Velké Británie, Polska, Tuniska a z Jižní Koreje; země s odlišným politickým režimem a striktně regulovaným internetovým prostředím zastoupila Čína. Grafy, které vytvořil, ukazují, že ve všech těchto zemích zhruba kolem roku 2010 začala názorová odluka mezi pohlavími, která se během deseti let rozšířila na pořádnou trhlinu. Podle analytika sehrálo v počátku zásadní roli hnutí MeToo, které otevřelo téma sexuálního násilí ve společnosti.
Podle Gallupova ústavu jsou v USA ženy ve věku 18 až 30 let o 30 procentních bodů liberálnější než jejich mužští vrstevníci. V Německu je číslo podobné, v Británii je rozdíl nižší, 25 procentních bodů. Změny zrcadlí i výsledky voleb, například v sousedním Polsku ve skupině 18–29 let volilo krajně pravicovou Konfederaci 26 procent mužů, ale jen šest procent žen.
Někoho by mohlo napadnout, že změnu způsobilo „šílenství západních genderových ideologií“, jak se často ozývá i v Česku, podobné úvahy ale vyvracejí data z asijských zemí, kde jsou rozdíly ještě výraznější a naznačují, že podstatnou roli hraje i tradiční nerovnost ve společnosti. Také tamější ženy už zkrátka mají dost toho, že se na ně pohlíží jako na méně schopné a že je společnost nutí starat se o domácnost a zapomenout na své sny a ambice.
Otřesy v nerovné společnosti
Extrémním příkladem je Jižní Korea. Po otevření tématu sexuálního násilí, které tamější společnost do té doby příliš nereflektovala, došlo k otřesu, který se projevil nejen u volebních uren, ale také v demografii země. Prudce poklesl počet uzavíraných sňatků a také se rapidně snížila porodnost na 0,78 porodu na ženu, což je jedno z nejmenších čísel na světě. Pro tamní vládu je to alarmující ukazatel, protože může výrazně ovlivnit budoucí prosperitu země.
Liberálnější než dříve jsou také ženy v Číně. To se projevilo i v reakci na otázku výzkumníků: „Měli by muži dávat přednost své kariéře a ženy rodině?“ Zatímco muži by tradiční rozdělení rolí nejraději ponechali, ženy je začínají odmítat. Změny se nevyhýbají ani Africe, konkrétně muslimskému Tunisku.
Najít jeden faktor, kterému bychom změnu připsali, není možné, každopádně je lepší vyvarovat se zkratek typu: „Může za to internet a sociální sítě!“ Negativní dopad online světa představuje jen jeden střípek z celé řady problematických jevů, jako je nerovnost ve společnosti, chudoba, rozdílné přiležitosti i ztráta mužských privilegii. Například podle britských dat se 16 procent mužů z generace Z domnívá, že feminismus přinesl víc škody než užitku. Mezi muži staršími 60 let tento názor zastávalo jen 13 procent. To naznačuje, že se mladí muži cítí v dnešním světě více ztracení a pociťují zároveň velkou konkurenci žen, které se úspěšně prosazují ve firemním i akademickém prostředí.
Frustrovaní jedinci pak mohou hledat zkratky a vzory, které jdou proti ideálům rovnosti a respektu k opačnému pohlaví. Jako příklad můžeme uvést vlivného britsko-amerického influencera Andrewa Tatea. Ten je momentálně v Rumunsku obviněn za obchodování s bílým masem, znásilnění a vytvoření zločinecké skupiny. Tate se nikdy netajil tím, že fyzicky ubližuje opačnému pohlaví, a sám sebe označuje za „absolutního misogyna“.
Je snadnější být ženou?
Přestože se Tate chlubí něčím, co by odsoudili i konzervativní lidé, podle britského výzkumu ho hodnotí pozitivně pětina mužů ve věku 16–29 let. Co je na Tateovi lákavé, se pokusil popsat kanadský akademik Jordan Peterson. A ten tvrdí, že Tate zvolil agresi místo porážky. Může to souviset s dalším bodem průzkumu: čtvrtina Britů mezi 16 až 29 lety se domnívá, že v dnešním světě je snadnější být ženou než mužem.
Tatea bychom mohli odmávnout jako dinosaura, nekompatibilního s aktuálním společenským klimatem, jenže jeho naštvaný řev reprezentuje frustraci části populace, která odmítá fakt, že svět se změnil. Ať už si o tom myslíme cokoliv, tyto davy rozzlobených mladých mužů nelze brát na lehkou váhu už proto, že mohou mít coby voliči blízko k radikálním řešením navrhovaným extremistickými stranami, což může ohrozit demokracii a vést k regresi těžce vydobytých práv.
Česko Burn-Murdoch do svého malého průzkumu nezařadil. Hlas žen je sice ve zdejším veřejném prostoru jistě slyšet víc než dřív, když ale dojde na index rovnosti, zjeví se realita. V žebříčku, který sleduje zajištění rovných příležitostí a podmínek pro ženy a muže, Česko loni obsadilo 25. místo z 27 v rámci EU. A za poslední tři roky se propadlo o dvě příčky. Však máme žen v Poslanecké sněmovně jen čtvrtinu a stále u nás přetrvávají výrazné rozdíly v platech mezi pohlavími.
Frustrovaní muži generace Z nejspíš nemusejí mít obavy, že by se situace v nejbližší době otočila ve prospěch opačného pohlaví. Dojem, že ženy to mají snažší, totiž i nadále zůstává pouhou iluzí. Kdyby ale společnost nabízela skutečně rovné příležitosti a „válka pohlaví“ by od slov přešla více k činům, možná by se rozevřené nůžky časem začaly zavírat.
