Náš člověk v Itálii: Zlatonosné italské dálnice

Pád dálničního mostu v Janově

Pád dálničního mostu v Janově Zdroj: ČTK

Pád dálničního mostu v Janově
Pád dálničního mostu v Janově
Pád dálničního mostu v Janově
Pád dálničního mostu v Janově
Pád dálničního mostu v Janově
11 Fotogalerie
Josef Kašpar

Zřícení mostu Morandi na dálnici A10 přijde provozovatele, společnost Atlantia, jejímž hlavním akcionářem je rodina Benetton, velmi draho. Nejde o 150 milionů eur pokuty za nedostatečnou údržbu či za odškodnění obětí a rekonstrukci, ale o to, že přijde o koncesi na více než tři tisíce kilometrů dálnic, které byly svého času privatizovány. A koncese je, jak se v Itálii říká, slepice snášející zlatá vejce. Celkem sedm tisíc kilometrů dálnic řídí 17 koncesionářů, ve skutečnosti je vše v rukou tří největších firem.

Dálnice v roce 2017 inkasovaly podle italského deníku Il Corriere della Sera téměř sedm miliard eur. Z toho 83 procent připadá na mýtné. Koncesionáři však v roce 2016 státu zaplatili 841 milionů. Smlouva se státem navíc povoluje každoročnní zvýšení mýta o 2,75 procenta, tedy přes dvojnásobek inflace. Evropská komise už Itálii požádala, aby navyšování cen omezila na půl procenta. Zatím se nic nestalo.

V Itálii se mýtné stejně jako ve Francii vybírá pří výjezdu z dálnice. A je bezpochyby nejdražší v Evropě. Nemluvě o tom, že v Německu, Belgii a v Nizozemsku jsou dálnice zadarmo. Koncesionáři se hájí tím, že hornatá Itálie vyžaduje mnohem větší náklady na stavbu a údržbu.

Nicméně to nemůže vysvětlit, proč například ve Švýcarsku vyjde roční poplatek na 35 eur, v Rakousku na 87,3 eura, zatímco na 450kilometrovém úseku z Boloně na francouzsko-italskou hranici Ventimiglia musí běžný automobil zaplatit 40,5 eura. Je zjevné, že vybírání mýtného u každého výjezdu je nákladná věc – je třeba zaplatit personál, automatických stanic je totiž málo, a také velkou spotřebu elektřiny. Nemluvě o dlouhých frontách během svátků či dovolených.

Při poskytnutí koncese se Atlantia zavázala ke každoročním investicím na stavbu nových úseků a údržbu. Čísla ukazují sestup. Na investice v roce 2011 putovalo přes dvě miliardy eur, o pět let později už jen polovina. Částka na údržbu klesla za stejné období o více než sedm procent. Ve skutečnosti tedy privatizovaný systém italských dálnic doposud nepřinesl otevřenou konkurenci, protože, a to je další fakt, některé koncese budou platit až do roku 2036 či 2042.

Nelze tedy říci, že janovská katastrofa je bleskem z čistého nebe, ale následkem systému, který chce nová vláda změnit.

Autor je spolupracovníkem redakce