„Když si přečtete německá média, získáte dojem, že je válka na spadnutí. A to nikoliv mezi Evropany a Ruskem, ale mezi Německem a Francií,“ napsal před pár dny britský server Eurointelligence.com. Ačkoliv je tato věta míněna v nadsázce, faktem je, že takto ostrý a viditelný spor mezi Paříží a Berlínem jsme nezažili už celé dekády. Lídry dvou největších států Evropské unie, které jsou zároveň nejbližšími spojenci, rozděluje odlišný přístup k podpoře Ukrajiny. K jejich roztržce bohužel dochází ve chvíli, kdy napadená země potřebuje ke svému přežití jednotný Západ více než kdykoliv předtím.
Minulý týden vyvolal francouzský prezident Emmanuel Macron velké pobouření, když na summitu v Paříži naznačil, že by se nebál vyslat západní vojáky na Ukrajinu. Jeho cílem zjevně bylo vyvést z míry ruského prezidenta Vladimira Putina a ukázat Kremlu, že Evropa bude pevně stát za Ukrajinou, ať se stane cokoliv. Rozhodné poselství se však minulo účinkem, protože německý kancléř Olaf Scholz tuto možnost vzápětí kategoricky vyloučil a s výjimkou několika jestřábů z Pobaltí rychle získal na svou stranu většinu evropských lídrů včetně českého premiéra Petra Fialy.
Macron si nicméně nedal pokoj a během své úterní návštěvy v Praze si do německého souseda rýpl znovu. „Evropané očividně čelí okamžiku, kdy bude nezbytné nebýt zbabělci,“ prohlásil francouzský prezident. Na jeho slova pak reagoval německý ministr obrany Boris Pistorius, jenž Macronovi vzkázal, že podobná prohlášení „opravdu nepomáhají v řešení problémů, které Evropa v souvislosti s pomocí Ukrajině řeší“.
V diplomatických kruzích není žádným tajemstvím, že se Macron a Scholz příliš nemusejí. Šéf Elysejského paláce pokládá německého kancléře za politika, jemuž schází kuráž i rozhled. Macron je zase v Berlíně vnímán jako monarchická postava, která se vyžívá v představování velkolepých plánů, aniž je plní. V poslední době se ale jejich osobní antipatie vystupňovala na nevídanou úroveň a představitelé obou zemí si v médiích vyměnili několik nepřímých negativních poznámek na adresu toho druhého.
VIDEO: Emmanuel Macron v Praze
Macron má obavy z ruského dobytí Ukrajiny i z toho, že se Evropa bude muset po letošních amerických volbách začít spoléhat v otázce vlastní bezpečnosti jen sama na sebe, a proto ho popuzuje Scholzova liknavost, například v tom, že Ukrajincům odmítá dodat moderní střely s plochou dráhou letu Taurus nebo neochotou explicitně vyzvat k ukrajinskému vítězství. „Porážka Ruska je doslova existenciálním zájmem evropských spojenců,“ naléhal Macron na pařížském summitu a nezapomněl jízlivě dodat, že Německo chtělo v rané fázi konfliktu poslat Kyjevu jenom helmy a spacáky.
Jenže Scholz bere Macronovu snahu pasovat sám sebe do role ochránce Evropy jako pokrytectví. Německo se totiž od epizody s helmami poučilo a podle Kielského institutu poskytlo za poslední dva roky Ukrajině vojenskou pomoc v hodnotě 17,7 miliardy eur, tedy výrazně více než Francie, která jí oficiálně dodala vybavení jen za 640 milionů eur. Němečtí ministři proto nedávno Macronovi diplomaticky naznačili, že by měl zmlknout a raději poslat na Ukrajinu slíbenou munici. Také letos mají Němci v plánu poskytnout Kyjevu víc než dvojnásobek toho co Francouzi, byť Paříž tvrdí, že spoustu zbraní posílá Ukrajincům tajně.
Scholzova opatrná rétorika vůči Rusku má příčiny nejen v historickém kontextu, ale i protože se kancléř snaží udržet pohromadě velice křehkou a rozhádanou vládní koalici sociálních demokratů, liberálů a Zelených, která čelí vzrůstající popularitě proruské Alternativy pro Německo. Naproti tomu Macron zůstane ve funkci až do roku 2027.
Ačkoli se tedy postoje obou evropských velmocí dají pochopit, jejich neshody škodí především Ukrajině. Ta se nadále potýká s nedostatkem dělostřelecké munice. Ukrajinští velitelé varují, že bez další západní pomoci mohou ruští vojáci do léta prorazit jejich obranné linie a získat na bojišti převahu. Podobné třenice navíc vysílají do Kremlu signál, že Západ je slabý a rozdělený. Pokud chtějí Macron a Scholz Putina zastavit, měli by se pokusit co nejdříve nalézt na jeho agresi jednotnou a nekompromisní odpověď.
