Proti guvernérovi centrální banky Aleši Michlovi se začíná obracet jeho politika nezvyšování úrokových sazeb. Hledá proto viníky a útočí na vládu. Francouzské přísloví říká, že když viníci hledají viníky, měli by být nevinní na pozoru. Tady jsou zdroje prudkého útoku, který zahájil proti vládě na oficiální tiskové konferenci guvernér České národní banky. Je to neslýchané z více důvodů.
Brzdy a protiváhy
Minimálně od šedesátých let 20. století se v západních ekonomických kruzích debatovalo o tom, že základní úrokové sazby by neměly určovat vlády, ale nezávislá centrální banka. Česká republika na tento model přistoupila hned po revoluci, takže předběhla řadu západních zemí v čele s Velkou Británií. Tady až do roku 1997 určoval úrokové sazby odbor na ministerstvu financí. Co bylo smyslem celé operace?
Vychází to z představy brzd a protivah. Voliči si v demokracii můžou zvolit populistickou vládu, která jim naslibuje všechno. To je oprávněné. Stejná vláda by však neměla držet v rukou záchrannou brzdu, aby nedošlo k rozvratu veřejných financí. Podle tehdejších názorů by je měla mít centrální banka, jejíž nejužší vedení (bankovní rada) je voleno jiným způsobem a mimo stranický volební cyklus.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
