Největší ruská firma opět pohádkově vydělává. Co Gazpromu pomohlo vrátit se na výsluní?
Ruský energetický gigant Gazprom se loni opět vrátil do výrazného zisku, a to po propadu v předchozím roce. Tehdy doplatil na výpadek exportů do Evropy a zastavení řady projektů v důsledku války a západních sankcí. Hospodářské zotavení Gazpromu tak může působit překvapivě. Významnou roli v úspěšných loňských výsledcích hrál export do Číny a strukturální změny společnosti.
Z jedné z největších a nejvýdělečnějších energetických společností, kterou byl na začátku minulé dekády, se Gazprom v roce 2023 propadl do ztráty více než půl bilionu rublů, tedy zhruba 150 miliard korun, za níž mohla především ztráta evropských trhů. V reakci na ruskou agresi proti Ukrajině se také z Ruska stáhla většina západních investorů a firem.
Nejvíc v tomto ohledu utrpěly projekty na vývoz zkapalněného plynu, jejichž zprovoznění se ve většině případů výrazně opozdí, pokud k němu vůbec dojde. Zdálo se, že takový zásah bude pro Gazprom fatální. Za loňský rok nicméně společnost zapsala zisk přes 1,2 bilionu rublů, v přepočtu více než 300 miliard korun, čímž se dostala na úroveň před pandemií. Také ropná část firmy si vede slušně.
Je Gazprom zpět v plné síle?
V prvé řadě si řekněme, co za příznivými výsledky stálo. Za opětovným ziskem byl zejména růst dodávek do Číny, která se stala pro Rusko hlavním zahraničním odběratelem. V obráceném gardu se Rusko aktuálně stalo největším dodavatelem plynovody do Číny, když v čínském importním portfoliu překonalo s 38 miliardami kubíků dosud první Turkmenistán. Dalším faktorem byl růst domácího trhu, který je zdaleka největším odbytištěm pro plyn, který Gazprom vytěží. Klíčovým zdrojem příjmů se stala ropná divize Gazprom Něfť, jejíž podíl stoupl na 40 procent celkového zisku společnosti. V minulé dekádě se přitom držel v průměru mezi 25 až 30 procenty.
Pro Gazprom z toho plyne několik zpráv, z nichž jen ta první je pozitivní. Ano, Gazprom je zpět v černých číslech a krátkodobě z nejhoršího venku. Dál už to tak růžové není. Růst domácí spotřeby a propad exportů znamená ztrátu dřívější výhody, kdy domácí, v rublech realizované, investice do těžby přinášely zisky zejména v západní tvrdé měně. Kreml též vynakládá nemalé peníze na dotování cen pro domácí spotřebitele. To není pro firmu moc optimistický výhled.
Rostoucí podíl ropné divize pak znamená další oslabení pozice plynu, který dříve zisky firmy táhl, a tedy větší potenciální finanční nestabilitu. Ruský ropný vývoz je nyní závislý na Indii, Číně a Turecku, tedy zemích, které neváhají Rusko přitlačit ke zdi, neboť vědí, že nemá příliš na výběr. Změny ve vzájemných vztazích tak se zisky mohou kdykoliv zahýbat, což se týká nejen Gazpromu, ale i Rosněfti a dalších. Z hegemona, který těžil z obav odběratelů o bezpečnost dodávek, se tak Rusko dostává do pozice, kdy se samo obává o bezpečnost poptávky. Oprávněně. Čína, klíčový zákazník, si už dávno uvědomila, že dovozní závislost představuje slabinu a že tranzice k nízkouhlíkové ekonomice je výhodná i bezpečnostně.
Čas tlačí Rusko
Rozvoj infrastruktury, která by pomohla Rusku dostat více plynu na světové trhy, je zásadně zpožděn. Týká se to jak LNG terminálů, tak klíčového projektu Síla Sibiře 2, který by přesměroval významnou část produkce do Číny. Bez něj nemají ruské exporty šanci významně růst. Ačkoliv rozhovory o projektu opět ožily, jisté není nic. Peking nespěchá, ví totiž, že čas tlačí Rusko. Čínská poptávka po fosilních palivech začne v následující dekádě pravděpodobně klesat a okno příležitostí se Rusku zavře. S plynovým sektorem ve slepé uličce a ropnými exporty narážejícími na strop jsou tak zprávy o zlepšení kondice ruského fosilního průmyslu spíše Potěmkinovou vesničkou zakrývající dlouhodobé strukturální problémy.
