Skoro půl roku to trvalo, ale nakonec se věc povedla, i když, jak to tak bývá, nespokojenost přetrvává. Německá vláda minulý týden schválila očekávaný a vymodlený balík úprav cen elektřiny pro průmysl, který by měl v příštích pěti letech pomoci velkým i malým firmám, jak praví PR obal vládní změny. Hlavním opatřením je snížení daně z kilowatthodiny. Dosud činila jeden a půl centu, od příštího roku to bude jen 0,05 centu, tedy prakticky nic. Na nulu, kterou by si přáli všichni, kabinet jít nemohl, protože nešlo podlézt minimální hranici, již u této ceny nastavila Evropská komise.
Zatímco lídr SPD a kancléř Olaf Scholz považuje opatření své vlády za velkou injekci pro stagnující německý průmysl, který tak během pěti let dostane daňovou podporu odhadovanou na dvanáct miliard eur, zejména menší a střední firmy opatření vlády kritizují jako nedostatečná. Je to mimo jiné i tím, že částí schváleného balíku je další cílená podpora vybraným 350 výrobcům, kteří patří do skupiny producentů s velkými energetickými náklady, například skláři, chemici nebo výrobci hliníku.
A co malé a střední podniky?
Zmiňovaných 350 společností, jež dostanou vládní pomoc navíc, vybíral ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck (Zelení), který s návrhem přišel, podle jasného klíče. Jde o firmy, jež jsou „zvláště vystaveny mezinárodní konkurenci a trpí vysokými cenami elektřiny“. Ministr Habeck, který podpoře německého průmyslu věnuje hodně energie, tvrdí, že díky tomu se v roce 2025 dostane průmyslová elektřina v Německu na šest centů. To je polovina ceny, jakou mnohé podniky platily v roce 2022, a to byla jedna z nejvyšších cen v EU. Dnes, se státní podporou, je Německo na průměru EU; nejlevnější energii má Polsko nebo Francie, kde dodává firmám státní EDF dotovanou levnou elektřinu.
O tom, že Německo vysokými cenami elektřiny trpí, svědčí mimo jiné loňský pokles spotřeby energie v průmyslu o osm procent. Nebylo to tím, že by firmy zaváděly úsporná opatření, jak by se mohlo zdát, nýbrž jednoduše proto, že se nevyrábělo. Výroby stály nejen kvůli drahé energii, ale byl to také jeden z podstatných faktorů dnešní stagnace německého průmyslu, který přišel o levné zdroje z Ruska a tím i o cenový konkurenční polštář, který pomáhal Německu k růstu bohatství.
Menším německým firmám se zdá podpora 350 konkrétních společností příliš výběrová, a tedy nespravedlivá. Šéf sdružení malých a středních podniků BVMW Christoph Ahlhaus, mimo jiné také bývalý vysoce postavený politik CDU, cenový energetický balíček poměrně rázně zkritizoval a za menší a střední podnikatele žádá Scholzovu vládu, aby návrh ještě vylepšila v parlamentu.
„Je to jen kapka v moři a nebude to mít žádný velký efekt,“ řekl suše Ahlhaus, který tvrdí, že nikdo přesně neví, jaký dopad bude mít nové nastavení regulace cen elektřiny na menší a střední firmy. Vláda podle něj ani jasně nevyčíslila, kolik peněz tedy tato část ekonomiky dostane. „Existuje dokonce riziko, že velká část malých a středních podniků nebude mít z cenového energetického balíčku spolkové vlády vůbec žádný prospěch, což může přímo ohrozit jejich existenci,“ tvrdí a priori a bez větší analýzy dopadů Ahlhaus.
Do diskuze kolem regulace cen elektřiny pro podniky se zapojili i někteří významní němečtí ekonomové. „Ekonomika stagnuje a firmy se už téměř dva roky potýkají s obrovskými náklady na elektřinu. Když srovnáme naše ceny s USA a Čínou, vede Německo,“ konstatuje Thilo Schaefer z Německého hospodářského institutu (IW). V tomto ohledu novou regulaci cen elektřiny velmi vítá a předpovídá jisté pozitivní dopady pro firmy i ekonomiku. Snížení daně z elektřiny podle něj navíc přichází v pravý čas a metodou, která je spravedlivá: „Je to nebyrokratické opatření, zbavuje nákladové zátěže plošně.“
Pět let je možná málo
Podle Schaefera se díky opatřením vlády krátkodobě poněkud zmírní tlak na náklady na ekonomiku, Německo ale podle něj potřebuje dlouhodobější cenovou stabilitu a bezpečnost, aby mohlo plánovat rozvoj průmyslu na deset patnáct let. Je také otázkou, jestli prodloužení kompenzace ceny elektřiny o dalších pět let postačí k vytvoření investičních pobídek a zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti německého průmyslu.
To se ale uvidí až v příštích letech. Cenová regulace je nastavena, a nakonec ji podpořil i ministr financí a šéf liberální FDP Christian Lindner, který dosud tvrdil, že taková „státní dotace“ rozhodí veřejné finance a zvýší neúměrně výdaje. Nakonec se ukazuje, že regulaci elektřiny pro průmysl rozpočet ustojí, a že se to dokonce obejde bez zatahování dluhové brzdy, nastavené ústavním zákonem.
Zdroje, zdá se, i v Německo pořád jsou…
