Všechno zlé je k něčemu dobré. Platí to i pro rozsáhlý koronaskandál na německých jatkách. Šíření nemoci COVID-19 v řetězci masokombinátu Tönnies nasvítilo nejenom příšerné pracovní podmínky lidí, kteří většinou přicházejí do Německa jako levná námezdní síla, ale i zoufalé podmínky zvířat, která na jatka míří a odtud potom v podobě porcovaného masa na stoly spotřebitelů. Něco podobného objevují také Rakušané, protože i tam se nemoc šířila v masokombinátech.
V Německu se tak znovu rozjela debata o etice nakládání se zvířaty, která sníme, a také o moderním sklonu k vegetariánství. Rozsah enormní spotřeby masa si uvědomíme teprve ve chvíli, kdy si začneme nahlas říkat statistická čísla. V Německu se ročně (čísla jsou z roku 2019) zabije 760 milionů zvířat. Drtivou většinu, 620 milionů, tvoří kuřata. Zabije se ale také 55 milionů prasat a tři miliony kusů hovězího dobytka. Kdyby si to ohromné množství masa měl člověk najednou představit, ležely by zvířecí mrtvoly na stovkách fotbalových hřišť v mnoha vrstvách na sobě.
Jistě, je to sugestivní, až vyděračský popis, jenže taková je realita. Masová společnost vytváří masová pole mrtvol, často ne proto, aby se uživila, ale aby měla radost z nadbytku. Debata v Německu jde proto ještě dál, míří na práva zvířat jako ekvivalent lidských práv. Jistě to nepovede k zákazu porážek zvířat, ale k lepší situaci těch, kteří čekají na smrt na jatkách, to přispět může.
Obecně ale platí: je-li něco součástí obřího zpracovatelského stroje a tržního „potravního“ řetězce, těžko se vytrhuje z jeho zpředmětňující podstaty, která živé i mrtvé převádí na věci spotřeby a prodeje. Zvířata jako lidi. Díky skandálu v Tönnies je to zase lépe vidět, než se v běhu masové nadprodukce u dobrého Schweinebraten slastně zapomene. Ale nebojte, toto není propagace vegetariánství, rozhodně si nenechte kazit chuť k jídlu – Guten Appetit.
