Kdo to viděl, musel říct – velká změna. Řeč je o celostátním sjezdu německé strany Zelených, který proběhl o víkendu v Bonnu, de facto až po třech letech. Předchozí shromáždění strany byly narušeny covidem, víkendový Parteitag byl tedy prvním pocovidovým. A také prvním vládním setkáním. Zaznamenala to prakticky všechna německá média. Zelení jsou jiní, vyvážení, klidní, cítí odpovědnost, a to nejen vůči vlastním obyvatelům, ale i vůči zbytku světa.
Jedna z reportérek popisovala sjezd Zelených jako kooperativní a vzájemně vstřícný, a to přesto, že na sjezdu vybublal zásadní spor o prodloužení provozu jaderných elektráren, které měly být podle plánu předchozích německých vlád odstaveny na konci letošního roku. Jenže je tu válka na Ukrajině a energetická krize a Německo i celá Evropa potřebují zdroje elektrické energie, jejichž výpadek v létě mimo jiné může za prudký růst cen elektřiny na trhu.
Habeck: Další jaderné palivo nekoupíme
Zelení se nakonec dohodli na kompromisu – jaderné elektrárny Isar 2 a Neckarwestheim zůstanou v provozu do 15. dubna příštího roku. Přesněji řečeno, budou připraveny k připojení do sítě, bude-li to potřeba. Dolnosaská jaderná elektrárna Emsland bude odpojena a tlumena podle plánu (kancléř Olaf Scholz nakonec rozhodl jinak - pozn. red.). Zelení odmítli i nakupování dalšího jaderného paliva, což byl v diskusi klíčový ústupek, jímž ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck bránil svou vstřícnou pozici vůči jádru a díky němuž nakonec přesvědčil většinu delegátů. „To se nikdy nestane,“ zaříkával se Habeck, „tedy alespoň do té doby, dokud budou Zelení ve vládě.“ A o to také nyní jde.
Z(a)tracená čísla 12. díl – Koruna:
Další členové vládní semaforové koalice – červení sociální demokraté kancléře Olafa Scholze (SPD) a žlutí liberálové ministra financí Christiana Lindnera (FDP) – vidí situaci kolem jaderných elektráren odlišně. Obě strany by nebyly proti, kdyby si Německo ponechalo jistotu tří elektráren v záloze, a to přesto, že tyto elektrárny momentálně dodávají do celoněmecké sítě maximálně osm procent veškeré elektřiny. Před bonnským sjezdem Zelených se proto vážně spekulovalo o tom, že kabinet takové rozhodnutí druhé nejsilnější vládní strany nepřežije. FDP je ale po volbách v Dolním Sasku příliš oslabené, aby chtělo nějakou zásadní změnu, a kancléř Scholz ví, že by své vítězství z loňského září neobhájil. Vzít do vlády opoziční CDU, by bylo příliš pro všechny, i když by se dalo vždy odvolat na to, že v době krize je potřeba mít co největší většinu.
Greta si to nemyslí
Rozhodnutí Zelených, které paradoxně den předtím rozporovala švédská aktivistka Greta Thunbergová, podle níž by jádro teď mělo běžet, pokud opravdu vyrábí elektřinu, lze tak brát jako vstřícný krok vůči koaličním partnerům. Přičemž ti jsou zároveň nuceni k tomu, aby chápali východisko a dilema Zelených. Strana, která vyrostla na boji proti jaderné energetice, nemůže hodit do koše své staré ideje a těsně před svým historickým vítězstvím na domácí půdě podpořit technologii, kterou vždy označovala za životu a lidstvu nebezpečnou. Už to, co teď Zelení dělají, je něco jako malá zrada ideálů a vlastní politické identity.
Děláme to, protože jsme odpovědní politici, zaznělo z úst Roberta Habecka, ale i Annaleny Baerbockové, ministryně zahraničí za Zelené, která obhajovala zbrojení v zájmu obrany Německa, včetně některých obchodů s problematickými zeměmi jako je Saudská Arábie, jež nesplňuje přísná kritéria Zelených na dodržování lidských práv. Jako „odpovědná politička“ slíbila Baerbocková zbrojení, ale jen takové, „které nepůjde proti sociálnímu státu“. Takové buď-anebo ministryně odmítla, ačkoliv slib 100 miliard eur na přezbrojení a dozbrojení Bundeswehru vážně zahýbe rovnováhou německých státních financí a tím přímo narazí i na potřeby sociálního státu, který navíc Scholzova vláda nyní posílila novou sociální reformou, platnou od příštího roku.
Zamilovaní do slova odpovědnost
Zelení jsou státotvorní, Zelení jsou stranou kompromisu, dávají přednost pragmatismu před principy, zněl jeden z titulků, které by řada Zelených jistě neviděla ráda. Ale na sjezdu v Bonnu opět na celé čáře zvítězila mírnější tvář Zelených. Realos, jak se tomuto křídlu přezdívá, znovu potlačili radikály. Podporovatelé zelené politiky to považují za polovičatost, podle časopisu Spiegel se Zelení zamilovali do slova odpovědnost, kterým teď omluví jakýkoliv ústupek svým ideálům.
Pravda je možná prostší. Zelení se naučili dělat politiku a snaží se to dělat tak, aby se ještě mohli sami sobě podívat do očí. Občas to jde hůře, občas lépe, postupné a zatím trvalé zisky v průzkumech preferencí nicméně potvrzují, že se to celkem daří. Němci respektují Zelené jako celonárodní stranu, a to je něco, čeho Zelení chtěli dosáhnout. Tedy upevnit pozici, která jim později umožní provést větší reformy, než když byli malou stranou do počtu ve vládě či v parlamentu. Pragmatismus teď skutečně dostává větší přednost před idejemi, je ale otázka, jestli by to s velkými idejemi bez moci bylo lepší…
