Neobanky rostou, v Česku jim v úspěchu brání regulace

Není to totiž jenom brazilská Nubank, ale i americká Chime, německá N26 nebo britský (britsko-litevský) Revolut. A řada dalších. Trh se parceluje, roste, je divoký, drahý, za nové zákazníky se slibují vysoké bonusy, miliardy spálené hotovosti padají na rychlý růst klientské báze a leckdo by až mohl namítnout, že se kolem neobank může vytvářet nový „buzzword“. Je ale zkrátka zjevné, že tu existuje nový trh, po kterém prahne několik velkých hráčů ochotných platit velké sumy za to, aby se dostali mezi finální soutěžící, až se trh za několik let rozdělí mezi ty nejúspěšnější.

Pointa je jasná. Velká část lidí chce sice stále chodit do kamenných poboček za svými bankéři z masa a kostí, ale vyrostlo nám již několik generací, které mají jiné preference, a především peníze. A pokud peníze nemají, tak i to umí neobanky otočit v zisk skrze úvěry či odložené platby.

Neobanka není černobílý pojem. Spousty chytrých a užitečných vlastností neobank přijaly i tradiční banky a neobanky si čas od času vzpomenou na staré dobré banky a spustí pro své klienty něco, co bychom jen těžko označili za „neo“, třeba pár poboček.

V Česku to už zkoušeli, ale…

I u nás v České republice se o neobankách mluvilo a mluví. Silnou pozici si tu vybudoval Revolut a za neobanku se svého času označovala i Expobank, později Max banka, dnes Creditas. V roce 2019 si vzala slovo „neo“ přímo za své a zavedla NEO účet, kde bylo možné kromě tradičních služeb investovat i do zlata a stříbra, firem, nebo dokonce do bitcoinu. Dnes už její příběh jako neobanky skončil a mohlo by se zdát, že pro neobanku u nás tedy nebyl prostor, ale opak je pravdou.

Výhodou plně či velmi digitálních neobank je zejména to, že mohou snadno obsluhovat klienty napříč zeměmi. Je jim úplně jedno, jestli je klient v Litvě nebo České republice, stáhne si stejnou aplikaci a používá ji. Možná si ji nechá přeložit do jiného jazyka, ale to je nejspíš jediný detail, který dnes musí řešit.

Proč žádná evropská, nebo dokonce světová neobanka nevyrostla u nás v Česku? Protože jsme moc nechtěli, a protože jsme nemohli. Ne snad, že by to nešlo. V České republice je dost kapitálu, máme tu obrovský lidský potenciál v nových technologiích, skvělé byznysmeny a řadu příkladů, že umíme i z České republiky hrát hru mezi těmi největšími hráči. To by problém nebyl.

Problémem byla struktura zdejšího bankovního trhu, kdy zahraniční vlastníci bank neměli úplně motivaci vytvářet si tu konkurenci, ale spíše „dojné krávy“ na hladovém postkomunistickém trhu. Ne snad, že by to bylo nutně špatně, na oplátku nám sem dodali takové know-how a technologie, že české bankovní domy patří mezi ty nejvyspělejší na celém světě.

Jsme opět papežštější než papež

Horší je téma, které před časem na sociálních sítích otevřel šéf nejmladší české banky, že i kdyby to někdo chtěl, má u nás prakticky smůlu. Jeden z příkladů, na kterém to vysvětloval, byla dodatečná tuzemská „přeregulace“ u povinností, které je potřeba u české banky splnit, aby mohla získat dodatečného klienta.

Zatímco u neobanky ze zahraničí jde jednoduše v aplikaci získat nového klienta na dálku, ať je odkudkoliv, u nás je k tomu potřeba ověření osobní, anebo přes českou digitální identitu. Cizinci tak mají smůlu, anebo to musí dělat výrazně složitější cestou, než jakou dnes má zahraniční konkurence.

Je to škoda, protože Česká republika finance a technologie umí. Ukázali jsme to v mnoha oblastech, ale česká neobanka s výrazným zahraničním úspěchem ještě na svou chvíli slávy čeká. Ať už tomu věříte, nebo ne, rozsoudit nás může jenom odstranění zbytečných byrokratických klacků pod nohama.