Ondřej Houska: Itálii ohrožuje evropské tápání
Italský premiér Silvio Berlusconi se v dosavadním průběhu finanční a hospodářské krize skoro vždy mýlil. Třeba když tvrdil, že Itálie z krize vyšla lépe než ostatní země. Teď mu ale musíme dát za pravdu: Berlusconi říká, že současný chaos na trzích není primárně o Itálii, ale o eurozóně.
Skutečně. Hlavním důvodem raketového nárůstu úroků u italských dluhopisů je naprostá neschopnost eurozóny vyřešit řeckou krizi. Eurozóna se už rok a půl doslova hrabe v řeckých dluhových sutinách. Je to tristní ukázka krizového managementu. V době krize si trhy uvědomily, jak vratké jsou základy, na kterých eurozóna stojí. Není divu, že se jejich pozornost postupně přesouvá k dalším a dalším oslabeným zemím.
Kontext této krize tedy Itálie mohla ovlivnit jen minimálně. Je ale samozřejmé, že pokud by italské veřejné finance byly v pořádku a země by oslňovala hospodářským růstem, do žádných problémů by se nedostala. Problémy by měl někdo jiný. Jenže Itálie má v poměru k HDP druhý nejvyšší dluh v eurozóně a růst je už téměř dvacet let mizivý.
Zarážející je především neschopnost italských politických elit na této situaci cokoliv změnit. Premiér Berlusconi v pátek představil soubor opatření, která mají Itálii vrátit důvěru trhů. Schodek rozpočtu má klesnout na nulu už v roce 2013, povinnost vyrovnaných rozpočtů bude zakotvena v ústavě, vláda chce liberalizovat pracovní trh.
Výborně. Ale proč až teď? Silvio Berlusconi je u moci osm z posledních deseti let. Za tu dobu byla jeho prioritou jen jedna velká reforma: snaha změnit fungování justice ve vlastní prospěch.Je prostě málo pravděpodobné, že by nejnovější opatřeníitalské vlády dokázala trhy uklidnit. I kdyby vedla ke zvýšení konkurenceschopnosti italské ekonomiky, projevilo by se to až v delším časovém horizontu.
V Itálii však rozhodně není všechno špatně. Země má i teď primární rozpočtový přebytek, bez započtení úroků z dluhů je tedy v plusu. Tak dobře na tom není ani Německo. Jenže ještě jednou zdůrazněme, že tato krize se netýká Itálie, ale eurozóny. Čím dál víc je proto patrné, že její řešení nemůže vzejít z Říma.
K uklidnění situace bude pravděpodobně nutná nějaká forma společného evropského dluhopisu. Eurozóna pak bude úplně jiná než dosud. Zdaleka ne všechny změny se nám přitom budou líbit.
Autor je redaktorem ČRo1 — Radiožurnálu
