„Žije se lidem po čtyřech letech této vlády lépe? Nikoli!“ hřímal nedávno na Twitteru šéf KDU-ČSL Marian Jurečka. Je to dobrá věta do kampaně, hlavně proto že ji opsal od Ronalda Reagana, který se takto zeptal v říjnu roku 1980 během televizní debaty s úřadujícím prezidentem Jimmym Carterem. Reaganova výhra v následujících volbách pak byla jednou z nejdrtivějších v amerických dějinách.
Reaganovi slavná otázka fungovala, protože většina Američanů svíraná tehdy stagflací a nezaměstnaností neměla pocit, že se mají lépe. Jurečkovi ale fungovat nebude, protože většina Čechů odpovídá „ano“. Stačí se podívat do posledního průzkumu CVVM z minulého týdne. Jen devět procent Čechů hodnotí životní úroveň své domácnosti jako „špatnou“, nadpoloviční většina jako dobrou a pětatřicet procent jako „ani dobrou, ani špatnou“.
Potvrzuje to dlouhodobý trend toho, že se nám daří lépe. Ten trvá už od roku 2013. I v průzkumu z konce července na otázku, jak jejich domácnost vychází s příjmy, odpovědělo 58 procent, že „spíše snadno“, „snadno“ nebo „velmi snadno“. Subjektivní ekonomické pocity Čechů dost možná více vypovídají o tom, jak nakonec dopadnou volby, než průzkumy stranických preferencí, zvláště když se třetina voličů rozhoduje až těsně před volbami.
Vnímání toho, že životní úroveň se zlepšuje, bude příběh, který vypráví a ještě bude bezesporu vyprávět v kampani vládní ANO. Nejenže bude líp, už je líp. I úspěch ve volbách koneckonců prochází žaludkem. Peníze, které mají lidé prokazatelně na účtech, jsou pro ně hmatatelným výsledkem vládní politiky. Signalizují to i videa, která ANO publikuje z premiérových mítinků. Lidé všech věků se vyznávají z obdivu k zářícímu Andreji Babišovi, objímají ho, podávají mu ruku, líbají ho na tvář. Taková mírně severokorejská idyla babího léta, kterou premiérovi voliči chtějí žít.
O to víc fascinuje, že tomu opozice není schopná čelit jakýmkoli vlastním příběhem pro svoje voliče. Přitom měla šanci udělat z Babiše Kalouska naší doby, protože on reálně v hnutí jednoho vůdce „může za všechno“. Koneckonců zpráv o tom, jak chtěl premiér řídit v pandemii skoro každý detail, jsme viděli loni taky dost. Je tak nepochopitelné, že nikde neslyšíme o tom, že vláda pandemii prokazatelně zvládla mezi nejhoršími na světě a čtvrtina národa zná někoho, kdo na covid zemřel. Děti byly ze školy doma nejdéle v Evropě, což je enormní hazard s naší budoucností a bude to mít dlouhodobé následky. Nikde není slyšet o neuvěřitelné nespravedlnosti, kdy vláda zavřela malé obchody, opět na delší dobu než v okolních zemích, ale nechala otevřené ty velké.
Pokud si opět vezmeme na pomoc průzkum CVVM, tak jako naléhavý problém hodnotí nadpoloviční většina lidí státní finance, zdravotnictví a covid. U školství výrazně vzrostlo vnímání naléhavosti oproti loňsku – o deset procentních bodů.
Místo toho opoziční politici řeší střet zájmů premiéra, nutnost obrany demokracie a zabránění obratu zahraniční politiky na Východ. Což je teda zvláště směšné poté, co současná vláda organizovala největší exodus ruských špionů ze země v novodobých českých dějinách. Nehledě na to, že to veřejnost zjevně nijak zvlášť nezajímá.
Ekonomická situace je nakonec dobrým signálem pro to, jak volby asi dopadnou. Nebo minimálně průzkum CVVM můžeme číst tak, že favoritem je úřadující premiér a jeho hnutí. Jakkoli se to v březnu nezdálo pravděpodobné, zřejmě nás čekají další čtyři roky s Babišem.
Autor je spolupracovník redakce
