Ondřej Malý: Stát je nejlepší spořitelna. Dluhopisy republiky mají rekordní výnos

Odcházející ministryně financí Alena Schillerová

Odcházející ministryně financí Alena Schillerová Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Když ministerstvo financí před lety představovalo své dluhopisy republiky, byl to nudný nástroj s nízkým výnosem, který využili leda ti nejkonzervativnější investoři. Tedy přesně to, co si představujeme, když se řekne „státní dluhopis“. Letos je situace úplně jiná. Protože roste inflace, stává se z protiinflační varianty těchto dluhopisů rázem jeden z nejzajímavějších finančních nástrojů na trhu a velmi zajímavá součást portfolia.

Protiinflační státní dluhopisy totiž slibují, že nabídnou úrokovou sazbu (plus minus pár desetin) rovnou míře inflace v daném roce. Při současné hodnotě inflace i úrokových sazeb tak stát nabízí výrazně více než prakticky jakýkoli běžný produkt českých bank, ať už jde o spořicí účet, nebo stavební spoření. Výnosy ze státních dluhopisů vydaných po letošním 1. lednu jsou navíc nezdaněné. Za tento rok (respektive dle míry inflace počítané od října loňského do října letošního roku) stanovilo ministerstvo úrokovou sazbu protiinflačního dluhopisu na rekordních skoro 6,3 procenta.

To je sazba, na kterou jsme skutečně nebyli u státních dluhopisů zvyklí, stejně tak jako na vyšší inflaci, která teď sužuje Česko. Dá se tak předpokládat, že o dluhopisy bude čím dál tím větší zájem, protože lidé si samozřejmě budou hledat cesty, jak zmírnit vliv inflace na jejich úspory. A to konkrétně o protiinflační variantu, o té druhé – s pevným a velmi nízkým výnosem – se v současných podmínkách prakticky nemá smysl bavit a dle statistik o ni nemají zájem ani investoři.

Banky, které státní dluhopisy distribuují, je nijak zvlášť nepropagují, což se jim ale nelze divit. Dle registru smluv je jejich provize poměrně mizerná (kolem 0,15 procenta, což je asi pětina oproti jiným produktům). Ale při známé posedlosti české společnosti jistotou a vysokou averzí k riziku je to ideální volba, protože žádný produkt, který by byl na českém trhu víc „sichr“, asi neexistuje. Můžeme si tak vsadit, že právě běžící upisovací období, kdy je možné dluhopisy koupit a které skončí 23. prosince, překoná maximum ze září, kdy si lidé koupili dluhopisy za skoro 5,5 miliardy korun.

Stát za to, že do svého zadlužování zapojuje i veřejnost, platí daleko více, než by platil běžným institucionálním investorům, kteří nakupují dluhopisy standardně. Kvůli své vysoké úrokové sazbě jsou pochopitelně zátěží pro státní rozpočet, i když podílem na celkovém státním dluhu jsou to stále samozřejmě drobné. Podle ministerstva financí se do loňska výdaje na protiinflační státní dluhopisy podílely na celkových výdajích na obsluhu státního dluhu ve výši asi 0,8 procenta, pro rok 2021 to bude už 2,1 procenta a dá se očekávat nárůst i v příštím roce.

Navíc – aby toho nebylo málo – stát umožňuje majitelům dluhopisů nechat si je předčasně splatit každý rok k určitému datu. To z nich v podstatě činí poměrně atraktivní roční termínovaný vklad. „Vytáhnout“ z majetkového účtu může každý investor ročně půl milionu korun a polovinu z částky nad půl milionu korun. Pokud se inflace zase vrátí do normálu, je tak možné po roce či dvou relativně atraktivního jistého výnosu státní dluhopisy prodat a peníze vložit do nějakého rizikovějšího aktiva s vyšším ziskem.

V produktu je tak zřejmě jediný háček, a to stanovování úrokové sazby. Ta je u nyní nabízené emise počítána dle meziroční míry inflace v říjnu. Protože se dá očekávat, že příští rok – pokud zafungují opatření ČNB a uklidní se i situace s covidem a dodavatelskými řetězci – bude v říjnu inflace oproti letošku nižší, bude i výnos skoro jistě nižší než letos. Stále se zřejmě bude pohybovat nad tím, co nabízejí bankovní produkty či další konzervativní investice. Minimálně pro příští rok tak bude protiinflační dluhopis zřejmě stále nejlepším jistým produktem na trhu.