Pandemické tanečky na sudu se střelným prachem

Pandemická novela bude platit, Sněmovna přehlasovala senátní veto

Pandemická novela bude platit, Sněmovna přehlasovala senátní veto Zdroj: ČTK

Sněmovna přehlasovala veto Senátu a  posunula pandemický zákon k  prezidentovi. Duch druhé republiky, kterého projednávání normy vyvolalo, tu ale s námi bude zapáchat ještě dlouho. A vypadá to, že si s ním politici nevědí příliš rady.

Policie řeší dva incidenty z minulého týdne. Před dům lidoveckého poslance Antonína Tesaříka kdosi nastříkal nápis „Tesařík je zrádce“. Do obydlí poslance Josefa Cogana z hnutí STAN se vloudila cizí žena, která vyděsila jeho manželku, tvrdíc, že se dostavila na ohlášenou demonstraci. Pražská kriminálka řeší nápis a  obrázek v  MHD, který na šibenici posílá „čubku z TOP 09“ Markétu Pekarovou Adamovou.

Do  toho v  týdnu iniciativa Chcípl PES zveřejnila adresy poslanců a  své stoupence vyzvala k protestům. „Udělejte si malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemického zákona. Oni nám budou do chodu domácností a  svobod zasahovat neustále,“ stálo ve  výzvě, kterou pak iniciativa rychle mírnila, když se ukázalo, že může mít průšvih. Prý se domácí adresy poslanců na seznam dostaly nedopatřením.

Hranice skutečného průšvihu je velice tenká a příznivci iniciativy Chcípl PES po ní neopatrně rajtují. Už na  případu poblázněného důchodce Jaromíra Baldy jsme viděli, kam vyhrocená rétorika SPD může přivést člověka, který nepobral moc rozumu, zato mu nechybí vlastenecký zápal a nutkání udělat něco pro národ. Kdyby byl v  roce 1938 internet, svolávaly by se demonstrace na adresu Strž 125, Stará Huť u Dobříše, na stromě by visel plakát „Čapek je zrádce“ a zmatenou demonstrantku by z  baráku vyháněla paní Olga nebo Ferdinand Peroutka.

Cítíme, jak si odpůrci pandemického zákona zahrávají s onou hranou, za kterou by rádi, ale taky se trochu bojí. Bojí se přirozeně policie a soudu, který je případně může dostat za mříže. Nebo aspoň citelné pokuty. Policie skutečně koná, zahajuje řízení a  vyhodnocuje, zda došlo k  trestnému činu. To nějakou dobu trvá. Pak třeba věc předají úředníkům do  správního řízení. Ti budou zase vyhodnocovat, uplynou týdny, možná měsíce. Smysl trestu je přitom i v rychlosti, s níž bude uložen. A tady, v případě masových protestů, může sehrát i odstrašující roli.

Ministr vnitra Vít Rakušan prohlásil, že symbolika smrti a šibenic musí zmizet z ulic. Má v tom i podporu prezidenta Miloše Zemana, který špatně skrývanou touhu po  násilí rovněž odsoudil. Zeman má jasno – šibenice jsou prý trestný čin. Což je vyjádření politicky silné, děkujeme za něj, nicméně fakticky to bude muset posoudit soud. A nejlépe bude, když to posoudí rychle.

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v  poslední době rozdala několik rozhovorů, v  nichž se vyjádřila i  k  rostoucí agresivitě na sociálních sítích a ve verbálních projevech obecně. Případná změna trestní politiky, která by nastavila tvrdší pravidla pro postihování činů z nenávisti, je ale podle ní na politicích. A ti jsou zatím rezervovaní; v situaci, kdy jsou nenávistné projevy namířené proti nim, se možná nechtějí příliš angažovat. „Já samozřejmě jsem pro to, aby policie tyto věci důsledně kontrolovala a řešila, nicméně jsem ministrem, jsem politikem, nejsem policistou, soudcem ani státním zástupcem a není na mně, abych kvalifikoval, zda se o  trestný čin jedná či nejedná,“ řekl po setkání s prezidentem Rakušan.

Jistě, nicméně mantinely trestní politiky očekáváme přirozeně právě od  politiků, v  daném případě od  vlády. Bomba v  sudu s prachem nebezpečně tiká, hranice průšvihu leží blízko.

Robert Malecký, spolupracovník redakce