Politické strany jsou pasivní, rozhárané, vyznačují se nedostatkem vzdělanosti i kompetentnosti. Takový stav popisoval Tomáš Garrigue Masaryk v jednom ze svých stěžejních děl – Česká otázka – v roce 1895. Moc se toho od té doby nezměnilo. Když se třeba podíváme na to, jak řeší strany „českou otázku“ v Evropské unii, někdy ani netušíme, co bychom si o tom vlastně měli myslet. Přitom už za dva měsíce, 7. a 8. června, proběhnou volby do Evropského parlamentu, z nichž vzejde 21 českých poslanců a poslankyň. Ti mohou působit na to, jak evropské zákony, směrnice či regulace ovlivňují náš život.
Komentář vyšel na Reflex.cz.
Jenže trvalým problémem zástupců České republiky v europarlamentu je neuchopitelnost jejich práce. Pokud ji někdo nestuduje do hloubky, není úplně jasné, co v Bruselu a ve Štrasburku dělají. Někteří přitom nedělají v podstatě nic. Důvodem je i to, že k „české otázce“ v Evropě přistupují politické strany, řečeno s Masarykem, nekompetentně.
Co dělat
Například současný europoslanec Hynek Blaško (původně zvolený za Okamurovu SPD) vynechal loni třetinu hlasování, v rozpravách na plénu nevystupuje, na přípravě legislativy se nepodílí a vidět je především na svém facebookovém profilu nebo v komentářích na pofidérních webech. Přitom generál Blaško byl jednou z „hvězd“ minulých evropských voleb, dostal přes 47 tisíc preferenčních hlasů. „Českou otázku“ neposunul nikam, kdyby nás v europarlamentu místo něj zastupoval slon Maximilián ze Zoo Praha, ani bychom si toho nevšimli.
To psychiatr Ivan David (SPD) občas vystoupí, ale věnuje se šíření bludů. Lidovec Tomáš Zdechovský je aktivní až až, ale i to dobré, co v europarlamentu udělá, překryje jeho obsedantní činnost na sociálních sítích. Místopředsedkyni Evropského parlamentu Ditu Charanzovou (za hnutí ANO) zase zcela pohltila její funkce, přitom bývala před lety označována v Bruselu za „vlivnou“ a byl to její návrh, který zlevnil lidem volání v rámci EU. A že je to věc skvělá.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
