Tuzemská podniková sféra zažívá nelehké časy. V české novodobé historii bychom asi stěží našli období provázené tak komplexním tlakem na růst nákladů firem, jaký pozorujeme v současnosti. Rychlost, s jakou zdražily energie, kovy, materiály, součástky, je bezprecedentní. Ceny pohonných hmot se přes mírnou korekci drží poblíž několikaletých maxim. Kvůli vysoké inflaci se stupňují nároky zaměstnanců na růst mezd, který je už tak poháněn bojem o nedostatkovou pracovní sílu. A k tomu všemu je třeba přičíst výdaje související s proticovidovými opatřeními.
S většinou z těchto extra nákladů se potýkají firmy v globálním měřítku. Firmy z tuzemska, ale například i z Polska či Maďarska, ovšem musejí v kontrastu s těmi ze zemí eurozóny či USA čelit dodatečnému břemenu v podobě citelného zvýšení nákladů na úvěry. Za ním stojí v prvé řadě zvyšování úrokových sazeb centrálními bankami ve snaze zkrotit inflaci. To se promítá do růstu mezibankovních sazeb a úrokových swapů, od kterých se následně odvíjejí sazby na firemní úvěry.
Zdražení úvěrů bylo podle statistik ČNB skutečně razantní. Zatímco ve druhém pololetí 2020 a prvním pololetí 2021 banky poskytovaly tuzemským podnikům nové úvěry v korunách za průměrné sazby jen lehce překračující 1,5 procenta, v loňském druhém pololetí už to bylo za průměrnou sazbu 2,73 procenta a v jeho samotném závěru za sazbu 4,35 procenta. Stejných úvěrů, ale poskytovaných v eurech, se pochopitelně zdražení netýkalo.
Očima guvernéra: Drahé hypotéky
Zatímco mezi polovinami let 2020 a 2021 se na ně vázala téměř totožná sazba jako na úvěry v korunách, v průměru druhého pololetí 2021 dokonce došlo k jejímu mírnému snížení. Rozum v tomto případě velí přejít z drahého financování v domácí měně na mnohem levnější v eurech. Zvlášť když existuje reálná šance, že nůžky mezi oběma zůstanou i nadále široce rozevřené. Přechod na eurové financování ovšem přináší hmatatelné výhody jen firmám, které i v eurech alespoň částečně obchodují.
Údaje ČNB o objemech nově poskytnutých úvěrů za loňský rok ukazují, že firmy skutečně s tímto přechodem neváhaly. V druhém pololetí načerpaly korunové úvěry za 304 miliard korun, o 11 procent méně než v prvním pololetí. Naopak objem eurových úvěrů se ve srovnatelném období navýšil o víc než 70 procent na 4,9 miliardy eur.
Podíl eurových půjček na součtu obou kategorií se pak při přepočtu do stejné měny zvýšil z necelých 18 procent v prvním pololetí na 29 procent ve druhé polovině roku, přičemž v samotném prosinci už činil 45 procent. Navýšení tohoto podílu by navíc bylo ještě o něco větší, nebýt posilování koruny. Rozdílný přístup k měnové politice ČNB a ECB naznačuje, že se i přes své limity poptávka firem po úvěrech v eurech na úkor půjček v korunách letos ještě o něco přizvedne.
Navzdory tomu bude nárůst zátěže podniků v podobě navýšení úrokových nákladů na korunové úvěry nezanedbatelný. Při námi kalkulovaném růstu zápůjční sazby o 375 bodů a za předpokladu, že objem úvěrů zůstane na úrovni loňského roku, poskočí letos úrokové náklady zhruba o 30 miliard korun. Pro srovnání, navýšení mezd přišlo podniky během loňských prvních tří kvartálů na trojnásobek této částky. Pokud dodatečné výdaje nepokryjí například dalšími úvěry od bank, může se o ně snížit objem investic. Rozhodnutí, jakou cestou se vydají, může být z pohledu letošního výkonu ekonomiky zásadní.
Autor je analytik UniCredit Bank
