Pavla Palaščáková: Koňské trauma

Koňské maso

Koňské maso Zdroj: E15

My Středoevropané se ke kauze falešného hovězího stavíme poměrně stoicky, protože si ohledně obsahu masných výrobků dávno nečiníme žádné iluze.

Italům konina celkem chutná, Francouzi jedí horší věci a v některých zemích začínají být rádi, že mají co dát do pusy. Jen Británie skandál nese opravdu těžce. Milovníci dostihů v Ascotu totiž zastávají jasný názor — koně stejně jako psi na stůl prostě nepatří.

Nedávno je proto překvapilo zveřejnění dobového filmového týdeníku, který ukázal, že Britové už jednou maso z ušlechtilých zvířat ve velkém konzumovali, a to v poválečných letech. Konina tehdy zaplavila černý trh a dostala se do mnoha restaurací, někdy velmi šikovně vydávána za telecí. Odhaduje se, že v té době na dva miliony obyvatel země spořádaly koně, aniž by o tom věděly. Můžeme zatím jen spekulovat, kolik nic netušících strávníků si spokojeně dalo k večeři své hovězí lasagne tentokrát.

Spotřebitelský odpor přitom může být velice relativní. Není to zase tak dávno, kdy by nemálo Evropanů raději dobrovolně sáhlo po konině, než by riskovalo pozření britského hovězího. Po aféře s BSE trvalo šest let, než Francouzi dovolili převézt přes kanál kus krávy, a to ještě rezignovali až pod hrozbou vysokých pokut z Bruselu. Tak to zkrátka v Evropské unii funguje, že si občas vzájemně vnutíme něco, co jsme původně jíst neplánovali, třeba jed na krysy.

Pro mě je podstatné, že podle mého názoru nejodpornější unijní produkt – švédský surströmming (kvašený sleď) se do ničeho nenápadně přidat nedá.