Peer-to-peer služby se mění na peer-to-velryby

Také ubytování typu peer to peer se mění. Byty nepronajímají vlastníci, kteří odjeli na víkend k vodě, ale korporace s celými bloky bytů. Na snímku aplikace služby Airbnb.

Také ubytování typu peer to peer se mění. Byty nepronajímají vlastníci, kteří odjeli na víkend k vodě, ale korporace s celými bloky bytů. Na snímku aplikace služby Airbnb. Zdroj: Airbnb

Od člověka k člověku, tedy peer-to-peer nebo zkráceně P2P. Zkratka, která se zejména v posledních deseti letech stala modlou startupové scény. Proč mít centrálu a nevozit lidi sdílenou dopravou? Člověk nabídne člověku jízdu. Anebo vynechejme banky a půjčujme si mezi sebou, stačí k tomu chytrá aplikace. Pojďme stahovat soubory mezi lidmi, prodávejme faktury a investujme do nich, skládejme se na crowdfundingu, investujme do začínajících projektů, a dokonce zkusme vybudovat celý nový P2P finanční kryptosvět. To, co začalo jako vztah mezi sobě rovnými lidmi, se ale postupně mění vstupem obřích hráčů.

V investiční hantýrce se velkým zvířatům říká velryby, jinde to mohou být velké korporace, banky či celé státy. Jen skutečně málo projektů si zachovalo a zachová status P2P v původním smyslu, tedy od rovného člověka k rovnému člověku. Důvody jsou dva, a aby P2P umřelo, je potřeba je splnit oba. Zaprvé jsou to peníze. Není to asi nijak překvapivé, ale P2P se nemusí vyplatit. Na začátku je to skvělý marketing, hezká protiváha původním službám s třetí stranou, která se zdá být drahá, či dokonce úplně zbytečná. Proč investovat s velkými hráči, když můžete pomoci konkrétnímu člověku či si prohlédnout projekt, kam posílám peníze? Proč se s někým nesvézt napřímo?

Protože to není takový byznys. Na začátku být i může, ale mnohem hůř se škáluje hledání dalších a dalších investorů, než když je investor jeden velký, a dokonce často banka. Některé české P2P společnosti na půjčky zkoušely mít menší podíl takzvaných institucionálních investorů, ale nakonec to stejně nevydržely. Když už nasbíráte solidní projekty či půjčky k investici, proč byste si je nekoupili sami a dávali je v nabídce lidem?

Investice v časech krve a slz. Válka přesměrovala peníze na nové adresy:

Video placeholde
Investice v časech krve a slz. Válka přesměrovala peníze na nové adresy • Videhub

Není to samozřejmě jen české specifikum, děje se to i ve světě. Průkopníci P2P půjček, jako je americký LendingClub či britský RateSetter, následovali stejný osud. Akvizice bankami vedla k tomu, že svým drobným investorům jednoho dne napsali, že pro ně nejsou ekonomicky zajímaví. Někde P2P stále zůstává, ale podíl „velryb“ roste. Pomalu se peer-to-peer mění na peer-to-velryby. Sdílené jízdy už neposkytují náhodní kolemjedoucí, ale firmy s flotilami aut a zaměstnanými řidiči. Byty nepronajímají vlastníci, kteří odjeli na víkend k vodě, ale korporace s celými bloky bytů.

Nedává smysl se bavit o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, protože to je prostě výnosnější, i kdyby nám to nostalgicky bylo líto. Je to zkrátka tak a děje se to úplně všude. Dá se tomu zabránit? Byznysově je to složité, jedinou šancí je uvalit na sebe taková omezení, aby služba P2P zůstat musela.

A to je právě ono zadruhé. Peer-to-velryby vzniknou prostě kvůli tomu, že to vůbec jde. Některé projekty do sebe rovnou zakódují omezení, aby je nebylo možné prodat či měnit, jako jsou kryptoměny nebo P2P sdílení dat. To jsou specifické případy, ale existují a právě tato vlastnost je dělá zajímavými. Jiné služby to sice nemají zakódováno ve své DNA natvrdo, ale podnikají kroky k tomu, aby „velryby“ omezily. Aby zůstaly P2P. Například nastavením maximální výše investic.

Proč by to ale někdo dělal, když může vydělat více s „velrybami“? Vyloučit nelze, že je to pro někoho srdcová záležitost a je ochotný si snížit zisky kvůli tomu, že dělá skutečné P2P. Může za tím být i racionální byznysové rozhodnutí. Zůstat P2P je totiž může dlouhodobě odlišit od všech těch ostatních, které polykají „velryby“.