Česká národní banka v polovině června zveřejnila, že ceny bytů už jsou nadhodnocené o zhruba 40 procent, než by odpovídalo úrovni příjmů mediánové domácnosti a požadovaným výnosům z pronájmu nemovitosti. V předchozí zprávě o finanční stabilitě před půl rokem ještě centrální banka uváděla nadhodnocení o 15 procentních bodů nižší. Takové nastavení cen bytů přitom souzní i s výsledky průzkumu agentury STEM pro Hospodářskou komoru hlavního města Prahy provedeného v květnu na vzorku 505 lidí.
Vyplynulo z něj, že pro téměř polovinu oslovených lidí je dosažitelná cena bytu s rozlohou v rozmezí 50 až 80 metrů čtverečních. Průměrná cena staršího bytu se přitom podle studie realitní skupiny European Housing Services (EHS), která využívá data svých zakládajících členů – realitních služeb Bezrealitky a Maxima Reality –, za první čtvrtletí dostala v Česku poprvé nad 90 tisíc korun za metr čtvereční. V Praze ale přijde starší byt už na více než 120 tisíc za metr čtvereční. Nový byt v Praze pak v prvním čtvrtletí letošního roku stál dle analýzy developerských společností Trigema, Skanska Reality a Central Group zhruba 145 tisíc korun za metr čtvereční.
Jestliže se tak zásadně začínají rozcházet možnosti obyvatel Česka s cenami nového i staršího bydlení, je zřejmé, že se nacházíme v situaci, kdy nabývá na důležitosti nájemní bydlení. Ale toho také není dostatek. Zvlášť když se opět rozjíždí turistická sezona bez covidových omezení a ve velkých českých městech opět může být lukrativní pronajímat byt jen krátkodobě například pomocí služeb, jako je Airbnb.
Cestou, jak z toho ven, je samozřejmě nabídka většího množství nájemních bytů, které ale nelze dosáhnout bez odblokování značného množství městských pozemků. Na nich pak lze ve spolupráci města se soukromým investorem postavit čistě nájemní bydlení s tím, že město si část bytů ponechá pro takzvané dostupné bydlení či jako byty pro preferované profese. Je to model, který je pro Prahu mnohem životaschopnější než zase budovat rozsáhlá portfolia městských domů, na jejichž správu magistrát za desítky let nebude mít peníze. A navíc město nájemní byty nedokáže postavit tak rychle jako soukromý developer.
Je třeba si konečně přiznat, že Praha se nikdy nestane Vídní, kde byl městský bytový fond budován více než sto let, a šance takový cíl v dohledné době dohnat je nejen pro české hlavní město, ale třeba i pro Brno či Plzeň minimální. Dosavadní fungování Pražské developerské společnosti, která má stavbu nových obecních nájemních bytů nastartovat, je zatím plné otázek. Jak na konci června napsal deník E15, městský developer celkem chystá na šedesáti hektarech svěřených pozemků až osm tisíc nájemních bytů. Po dvou letech fungování Pražské developerské společnosti však zůstává nejasné, z jakých peněz a kdo ty byty vlastně postaví.
Je tedy zřejmé, že více bytů – nájemních nebo těch, které jsou určené na prodej – se nezačne stavět bez větší aktivity a snahy politiků, kteří musejí jasně a v první řadě říct, kde, za kolik, a hlavně z jakých rozpočtů chtějí výstavbu realizovat. A teprve až poté se ukáže skutečný termín dokončení vybraný
Autor je předseda Hospodářské komory hlavního města Prahy
