Piráti vstupem do vlády přišli o svůj šarm. Dřou, ale smetanu za ně slízávají jiní
Loni touto dobou se Piráti připravovali na výhru ve sněmovních volbách a Ivan Bartoš už začal jezdit do Bruselu představovat se jako pravděpodobný příští český premiér. Piráti tehdy kralovali volebním modelům a vypadalo to, že nástup k moci už jim nemůže nic zkomplikovat. O rok později je ale realita podstatně jiná. V posledním velkém předvolebním průzkumu společnosti Kantar pro Českou televizi získali Piráti pouhých pět procent – po mnoha letech v parlamentu se ocitli na hranici volitelnosti. A to právě pár měsíců před klíčovými komunálními volbami, kde Pirátská strana obhajuje funkci pražského primátora, což je post svou prestiží i váhou srovnatelný s vedením ministerstva. Co vlastně udělali Piráti tak strašného, že je voliči bez slitování trestají?
Malí ztrácejí, ODS posiluje
Pokud se pozorněji podíváme na šéfa Pirátů, ministra pro místní rozvoj a místopředsedu vlády pro digitalizaci Ivana Bartoše, rozhodně to nevypadá, že by za poslední půlrok v úřadě lelkoval. Dokončuje novou podobu stavebního zákona, chce předložit zákon o cestovním ruchu, intenzivně řeší dlouho odkládanou normu o dostupném bydlení a do toho vyjednává o miliardách z Evropské unie.
Jenže na veřejnosti to není příliš vidět. Pro samou práci zřejmě Ivanu Bartošovi už nezbývá dostatek času na PR. Zatímco juniorní členové koalice, tedy lidovci, TOP 09 a Piráti, ztrácejí, smetanu z dosavadního působení vlády naopak slízává ODS, která se v květnovém volebním modelu s 26 procenty dotáhla na hnutí ANO. Opakuje se tedy scénář z minulé Babišovy vlády, která ve velké míře prosazovala program sociální demokracie, ale ČSSD preference paradoxně klesaly, zatímco hnutí ANO posilovalo.
Z veřejného prostoru se přitom nevytratil jen Ivan Bartoš, ale i další kdysi výrazní Piráti. Jejich čtyři poslanci jsou prakticky neviditelní. Svůj potenciál zdaleka nevyužívá Jakub Michálek, dříve považovaný za „zlého muže“ strany, ani Olga Richterová, o níž se loni uvažovalo jako o ministryni práce a sociálních věcí. Působí to, jako kdyby byli dříve kousaví a mladickou energií sršící Piráti trochu umlčeni v zájmu koaličního klidu na vládnutí.
Profil Ivana Bartoše:
Piráty zřejmě nespasí ani často oceňovaný ministr zahraničí Jan Lipavský. Dobré vedení Černínského paláce ještě zdaleka neznamená voličskou podporu. Diplomacie už dávno není v Česku stěžejní rezort a politické body se na ní vydělávají těžce. Své by o tom mohl vyprávět například současný místopředseda ČSSD Tomáš Petříček, kterého v době ministrování chválili politici zleva doprava, ale sociální demokracii to stejně nepomáhalo.
Přímý koaliční střet o Prahu
Je ovšem otázka, jestli současné mediální mlčení Pirátů není jen přípravou na dobytí ztracených pozic. Na podzim se v komunálních volbách v Praze Piráti přímo střetnou se svými koaličními partnery a už dnes je jasné, že tento souboj se nepovede úplně v rukavičkách.
Dnes asi nejvýraznější pirát a dosavadní primátor hlavního města Zdeněk Hřib se postaví proti bývalému primátoru a lídrovi koalice Spolu Bohuslavu Svobodovi a také proti Petru Hlaváčkovi, který do voleb povede Starosty. Lze očekávat, že se Piráti začnou do ODS i Starostů mnohem více trefovat, a to i na vládní úrovni.
Bitva o Prahu pak může být předzvěstí ještě mnohem sofistikovanějšího plánu, který by mohl z Pirátů udělat opozici v rámci vládnoucí koalice a případně i připravit půdu pro odchod z vlády. Pokud budeme uvažovat pragmaticky, pak je to právě tento exitový scénář, který může Piráty na české politické scéně zachránit.