Pozdě, ale přece: Piráti na cestě od punku do mainstreamu
Předsedou Pirátů je Zdeněk Hřib, a když to vezmeme bez zbytečného sentimentu, byla to jediná logická volba. V reálné politice je to dnes jejich nejznámější a v exekutivě nejvýše postavený politik. Jeho protikandidát Lukáš Wagenknecht, při vší úctě k jeho protikorupční rétorice a působení v Senátu, nestačil v nedávných volbách na víc než první kolo na Praze 8. To jistě cítíme, že první liga není. Další piráti? Ivan Bartoš je out, Jan Lipavský mimo stranu, ve sněmovně utopení Olga Richterová a Jakub Michálek, a tím to tak nějak končí.
Hřib má za sebou pořád 18 procent voličů ve velkých volbách v Praze, při současném politickém výtlaku primátora Bohuslava Svobody je faktickým vládcem hlavního města, o kterém se občas mluví jako o ministerstvu svého druhu. A dnešní politika, ať se nám to líbí nebo ne, nepoptává „good guys“, ale emoce. Tolik k výhradám, že je Hřib sebestředný, že vyvolává negativní emoce, že mu někteří lidé nemohou přijít na jméno. Má snad ještě někdo pocit, že úspěch lídrů typu Andreje Babiše je vystavěn na souhrnu pozitivních emocí, které ve voličích umějí jejich marketingové týmy vyvolat? Ale no tak.
Příležitostí má teď Zdeněk Hřib v ruce celou paletu. Ta první a největší se týká preferencí. Dnes jsou Piráti možná na šesti procentech, před pár týdny to bylo kolem devíti a ještě na jaře se Piráti přetahovali s ODS o druhé místo za ANO s dvojcifernými výsledky. Mezitím proběhly dvoje volby s tragickými výsledky, ke kterým mají stručnou analýzu: voliči Pirátů zůstali doma.
Jak je chce Hřib zvednout? Dostal do ruky větší kontrolu nad sestavováním kandidátek a řízením kampaní, které v eurovolbách a těch krajských selhaly. Měl by na to mít peníze, strana pořád pobírá státní příspěvek i kompenzace od STAN za vykroužkované volby v roce 2021. A pak je tu důležitá změna programová.
„Chci stranu vycentrovat tak, abychom se začali soustředit na problémy běžných lidí a věnovali se především ekonomickým tématům,“ řekl po zvolení Hřib iDnesu. Znovu – ať se nám to líbí, nebo ne – volby rozhodují poslední dobou peněženky, nikoli ideje. Dokonce i ty volby, které se peněženek vůbec netýkají – třeba ty krajské, ve kterých ANO slíbilo vrátit lidem to, co jim vláda sebrala, aniž by to s kraji jakkoli souviselo. Hřib zároveň říká i to druhé: upozadíme témata kulturních válek, genderu a podobně. Asi se to určité části strany líbit nebude, převážně ale té, jejíž výraznější osobnosti hned o víkendu Piráty opustily, jako třeba Jana Michailidu či Marcel Kolaja.
Hrozbou je Zdeňku Hřibovi především on sám, a to ve své představě, že jako předseda strany nebude příští rok na podzim volebním lídrem. Říká, že má rozdělanou práci v Praze, kde 18 procentům voličů slíbil dotažení velkých dopravních investic, třeba nové linky metra. Představa je to politicky naivní: Piráti si zvolili osobnost, jejíž hlavní devízou je v úvodu zmíněný „výtlak“, aby ji v nejdůležitějších volbách někam schovali, protože zrovna někde něco má. Nesmysl, který bude muset Hřibovi nejpozději do února, kdy se má o lídrech pro sněmovní volby začít rozhodovat, někdo vymluvit.
Všechno ostatní, jako jsou třeba debaty o nespokojencích uvnitř strany nebo uzavření diskuzního fóra veřejnosti, je jen folklór. Piráti po dlouhém vedení Ivana Bartoše vykročili do dospělé budoucnosti, což měli udělat zhruba před deseti lety. Pozdě, ale přece.
Autor je spolupracovník redakce.
