Praha i Brno kopírují americký scénář. Dětí dramaticky ubývá, ekonomické dopady budou tvrdé

Počet nejmladších dětí v největších českých městech už několik let klesá a propad se má dál prohlubovat. Dopady pocítí nejen školky a obecní rozpočty, ale také zaměstnanost, obchodníci s dětským zbožím nebo trh s bydlením. Americká města už ukazují, jak může vypadat ekonomika, v níž přibývají dospělí, ale mizí rodiny s dětmi. 

Když se Fernando a Patricia Escobedovi před čtvrtstoletím přestěhovali do čtvrti Willows v texaském El Pasu, děti byly všude. Jejich dcery jezdily s ostatními na koloběžkách a na pravidelných sousedských slavnostech skákaly v nafukovacím hradu. Dnes už jsou dvojčata na vysoké škole a nejmladší, dvanáctiletá dcera patří k několika málo dětem v ulici. 

„Už to nemá atmosféru jako před deseti lety, kdy tady ještě děti byly,“ popsal Escobedo americkému deníku The Wall Street Journal. Častěji než dítě na kole nyní potkává souseda v důchodu pracujícího na zahradě.  

Mladí nejsou

Nejde jen o proměnu jedné texaské ulice. Analýza WSJ, založená na údajích amerického statistického úřadu, ukázala, že ve 38 amerických městech s více než půl milionem obyvatel klesl mezi lety 2015 a 2024 počet lidí mladších 18 let o šest procent. Dětí do pěti let ubylo o více než 15 procent. Celkový počet obyvatel těchto měst přitom vzrostl o 2,6 procenta. 

Podobný paradox začíná být viditelný také v Česku. Velká města mohou populačně růst, současně v nich ale rychle ubývají nejmladší děti. Mění se tím nejen věkové složení obyvatel, ale postupně také jejich ekonomika: využití veřejných budov, skladba pracovních míst, spotřebitelská poptávka i obchodní vyhlídky firem zaměřených na rodiny. 

Nejvýraznějším tuzemským příkladem je Praha. V roce 2020 se v hlavním městě živě narodilo 14 713 dětí, loni už jen 10 946. Během pěti let tak jejich počet klesl přibližně o čtvrtinu. Celkový počet obyvatel Prahy přesto dál rostl a na konci roku 2025 přesáhl 1,4 milionu. 

Za růstem nestála přirozená změna, nýbrž migrace. Praha loni zaznamenala přirozený úbytek 1182 obyvatel, který překryl migrační přírůstek 10 386 lidí. Jinými slovy: město přibírá obyvatele, nikoli však díky tomu, že by se v něm rodilo více dětí. 

Americká města už zavírají školy

The Wall Street Journal upozorňuje, že úbytek rodin postupně oslabuje daňovou základnu měst a poptávku po zboží a službách. Rodiny ze střední třídy nejsou jen plátci daní. Nakupují potraviny, vybavení domácností, oblečení, hračky či služby spojené s péčí o děti. Pokud město místo nich získává hlavně bezdětné dospělé s vysokými příjmy, může zatím populačně i ekonomicky prosperovat. Jeho hospodářská struktura se však mění. 

Nejviditelnější důsledky se v USA projevují ve školství. Veřejné školské systémy patří v řadě měst mezi největší zaměstnavatele. Úbytek žáků proto neznamená jen prázdnější třídy, ale také tlak na pracovní místa, dodavatelské firmy, dopravu a využití rozsáhlého městského majetku. 

El Paso kvůli klesajícímu počtu žáků zavírá základní školy. Podle ekonoma Jeffa Clemense z Kalifornské univerzity v San Diegu dokázala některá americká města školské výdaje snížit, jiná však náklady omezovala obtížně a výsledkem byly neúměrně vysoké výdaje připadající na jednoho žáka. 

To je důležitá lekce i pro Česko. Náklady školy či školky neklesají stejným tempem jako počet dětí. Pokud zařízení přijde o desetinu žáků, obec stále platí budovu, energie, kuchyň, údržbu i značnou část zaměstnanců. Úspora přichází až při slučování tříd, zařízení nebo jejich úplném uzavření – tedy při rozhodnutích, která bývají ekonomicky i politicky bolestivá. 

Tuzemský populační model ministerstva školství ukazuje, že počet dětí relevantních pro plánování kapacit mateřských škol bude ve velkých správních obvodech ještě několik let klesat. V Praze se má mezi roky 2024 a 2030 snížit ze 42 355 na 36 786, tedy o 13 procent. V Brně má klesnout z 12 442 na 10 000, téměř o pětinu. Ostrava se má dostat z 9799 na 7342 dětí, což představuje propad o čtvrtinu. 

Potom se vývoj měst rozdělí. Praha by měla po roce 2030 část úbytku získat zpět a v roce 2035 dosáhnout 39 040 dětí. Mírné oživení model očekává také v Brně. Ostrava má naproti tomu klesat dál, až na 6909 dětí v roce 2035. Proti roku 2024 by tak přišla téměř o 30 procent předškolní populace. 

Také historická data už pokles potvrzují. Mezi koncem let 2020 a 2024 se počet dětí do pěti let zmenšil ve správním obvodu Prahy o 7,6 procenta. V Brně a Plzni přibližně o desetinu a v Ostravě o 11,6 procenta. Starší dětské ročníky zatím celkový úbytek lidí do 15 let tlumí, postupně se ale přesunou do vyšších stupňů škol a na jejich místo nastoupí výrazně slabší generace. 

Analýza PAQ Research z roku 2025 odhadovala, že do roku 2027 bude v Česku potřeba o 30 tisíc míst v mateřských školách méně, což odpovídá plošnému poklesu téměř o deset procent. Autoři současně zdůrazňují, že vývoj nebude rovnoměrný. 

„Obce musí rozhodnout, zda investovat do rozšíření kapacit, neefektivně provozovat poloprázdnou školku, nebo ji dokonce zavřít,“ upozorňují analytici. Podle jejich propočtů musí 486 obcí hledat způsob, jak školky kvůli úbytku dětí zachránit. Dalších 343 obcí řeší opačný problém a potřebuje kapacity rozšiřovat. 

Demografický pokles se tak nepotkává pouze s otázkou, kolik školek bude Česko potřebovat, ale také kde budou stát. Obec může zavírat zařízení právě ve chvíli, kdy sousední samospráva naopak investuje desítky milionů korun do nové budovy. 

Méně dětí znamená méně zákazníků

Ekonomický dopad není omezen pouze na veřejný sektor. Pokles porodnosti už přímo sledují také tuzemští obchodníci. Nejrychleji jej pociťují prodejci kočárků, dětského vybavení a hraček, jejichž zákaznická základna se odvíjí od síly jednotlivých ročníků. 

„Plný dopad tohoto poklesu se v celé své ráznosti projeví zhruba za dva až tři roky. Každý rok nám dorůstá přibližně o 20 procent méně zákazníků, takže lze hrubě odhadnout, že i tržby budou klesat podobně,“ uvedla v dubnu pro e15 marketingová ředitelka hračkářství Bambule Jana Krčková. 

Bambule na vývoj reaguje rozšiřováním cílové skupiny. Vedle dětí chce více oslovovat dospělé zákazníky a do budoucna také seniory, jejichž podíl v populaci naopak roste. Jde o názorný příklad toho, jak demografie mění obchodní strategii: firma původně zaměřená na děti hledá růst mezi staršími zákazníky. 

Ředitel Svazu výrobců a dovozců dětských potřeb Radek Talafous upozornil, že nejde o krátkodobý výkyv. „Pokles porodnosti je výrazně patrný v tržbách i objemech prodejů dětského sortimentu,“ uvedl. Menší specializovaní obchodníci podle zástupců oboru postupně zavírají a silnější hráči se snaží snižovat náklady, rozšiřovat sortiment nebo nakupovat konkurenty. 

Právě v tomto bodě se česká zkušenost potkává s americkou nejzřetelněji. Úbytek dětí nepředstavuje pouze budoucí problém důchodového systému. Už nyní zmenšuje konkrétní trhy. Po hračkách a vybavení pro kojence budou následovat dětské oblečení, volnočasové služby, sportovní kluby nebo část nabídky potravin. Dopad se bude jednotlivými odvětvími posouvat spolu s tím, jak slabší ročníky stárnou. 

Drahé bydlení vytlačuje rodiny za města

WSJ rozlišuje dvě síly, které počet dětí ve městech snižují. První je nízká porodnost, druhou odchod rodin do cenově dostupnějších oblastí. V některých amerických městech převažuje první faktor, jinde druhý. V řadě případů však působí oba současně. 

V kalifornském San José klesl počet dětí do pěti let během deseti let o 34 procent, nejvíce ze sledovaných velkých amerických měst. Rodiny popisovaly, že za jejich příjmy bylo nedosažitelné koupit dům a péče o jedno dítě je stála kolem 25 tisíc dolarů ročně. Část z nich proto odešla do levnějších států a do původního města už pouze dojíždí za prací. „Rodiny dostaly více možností odejít a využily je,“ shrnul pro WSJ Connor O’Brien z amerického think tanku Institute for Progress.  

Česká města narážejí na podobnou kombinaci cen bydlení a změny životního cyklu. V Praze může podle dřívější analýzy e15 pořízení bytu odpovídat až 25 rokům úspor průměrné domácnosti. Vysoké ceny velkých rodinných bytů navíc část zájemců vedou k tomu, že místo nich volí menší rodinné domy za městem. 

„Prodej většího rodinného bytu je dnes segment, kde se začíná smlouvat o ceně a majitelé musí častěji dělat ústupky,“ popsal pro e15 mluvčí Bezrealitky.cz František Brož. Část domácností podle realitních expertů dává při podobných cenách přednost domu mimo velké město. 

Pro rodinu jde o individuální rozhodnutí, pro veřejnou správu o přesun investiční zátěže. Praha může mít volnější kapacity, zatímco obec v její blízkosti potřebuje novou školku, školu, silnice a veřejnou dopravu. Demografický problém se tím neztrácí, pouze se přelévá přes administrativní hranice. 

Děti lidé stále chtějí, plány ale odkládají

Nedostupnost bydlení ovšem nevysvětluje celý propad. Podle socioložky a demografky Národního institutu SYRI Anny Šťastné mladí lidé nadále nejčastěji chtějí dvě děti, jejich plány se však střetávají s partnerskou a ekonomickou realitou. „Představy a nároky, co všechno by mělo být splněno, než přijdou děti, jsou výrazně vyšší, než byly dřív,“ uvedla už dříve Šťastná. Vedle budování kariéry a bydlení hraje podle ní stále větší roli skutečnost, že roste počet mladých lidí bez stabilního partnera. 

Výzkum Současná česká rodina z roku 2025 ukazuje, že mezi lidmi ve věku od 21 do 29 let bylo 31 procent nezadaných. Neznamená to, že by mladí lidé rodinu odmítali. Podle Šťastné se podíl lidí, kteří děti vůbec nechtějí, pohybuje pouze mezi pěti a sedmi procenty. 

„Když se zhorší vnější ekonomické a sociální podmínky, rodičovství se odkládá na dobu, kdy, jak mladí předpokládají, bude lépe,“ popsala demografka. Odkládání ale podle ní zvyšuje význam zdravotních problémů spojených s početím ve vyšším věku. 

Panelová část výzkumu Současná česká rodina sledovala 1079 lidí narozených mezi lety 1981 a 2003. Výzkumníci porovnali jejich odpovědi z let 2020 až 2022 se situací v roce 2025. 

„Jen asi třetině bezdětných respondentek a respondentů, kteří v první vlně sdělovali, že dítě brzy plánují, se podařilo jejich záměr naplnit,“ uvádí analýza. Více než polovina si plán ponechala, ale stále jej neuskutečnila. Přibližně 15 procent od záměru ustoupilo nebo si jím už nebylo jistých. 

Část současného propadu proto může představovat odklad, nikoli definitivní odmítnutí rodičovství. Čím déle se ale založení rodiny posouvá, tím větší je riziko, že lidé nestihnou plánovaný počet dětí. Z dočasně odložených porodů se tak může stát trvalá změna velikosti rodin. 

Evropa bude muset růst bez růstu populace

Dnešní prázdnější školky představují pouze první fázi ekonomické změny. Slabší ročníky projdou základními a středními školami, vysokými školami a nakonec vstoupí na pracovní trh. To, co se nyní projevuje nižší poptávkou po hračkách, se za dvě desetiletí ukáže v počtu pracovníků a daňových poplatníků. 

„Evropská unie poprvé v novodobé historii vstupuje do období, kdy hospodářský růst už nebude podporovat rostoucí populace,“ uvádí zpráva Evropské komise Demografická transformace EU, vydaná minulý týden. 

Podle nejnovějších projekcí Eurostatu, které zpráva cituje, má Unie mezi lety 2025 a 2050 přicházet v průměru o 1,2 milionu obyvatel v produktivním věku ročně. Bez migrace by úbytek dosahoval 2,4 milionu lidí ročně. Evropský hospodářský růst proto bude muset stát hlavně na vyšší produktivitě, automatizaci a zapojení větší části populace na pracovním trhu. 

Evropská komise zároveň upozorňuje na dvojí tlak na veřejné finance. Zmenšující se pracovní síla znamená méně pracovníků přispívajících daňovými příjmy na financování těchto služeb. Současně porostou výdaje na důchody, zdravotnictví a dlouhodobou péči. 

V krátkém období mohou veřejné rozpočty na dětech část peněz ušetřit. Zavřou se některé třídy a později možná celé školy. WSJ ale upozorňuje, proč nelze nižší počet dětí automaticky chápat jako fiskální výhodu. Úspory se obtížně prosazují, fixní náklady zůstávají a odchod rodin může oslabit místní daňovou základnu i obchodní život. 

Americká zkušenost zároveň ukazuje, že vývoj není nevyhnutelně stejný všude. Ve třinácti z 38 sledovaných velkých měst počet dětí rostl. Šlo často o dostupnější města amerického jihu a jihozápadu, která dokázala přitáhnout rodiny ze stále dražších metropolí. Sedmnáct dalších měst naopak populačně rostlo, zatímco dětí v nich ubývalo. 

Právě druhý model se zatím rýsuje v Praze. Město dál získává obyvatele a ekonomickou sílu, současně se však zmenšují nejmladší ročníky. Ostrava čelí hlubšímu problému, protože v jejím případě se může spojit úbytek dětí s dlouhodobě slabším populačním vývojem.