Pojďme si hned na začátku vyjasnit postoje. Nemám z podstaty vůbec nic proti kryptoobrázkům, kterým dnes podle anglické zkratky nezaměnitelných tokenů, tedy non-fungible tokens, říkáme NFT. Pokud je skutečně obrázek uložen ve veřejném blockchainu, tak je to zajímavý úkaz a stojí za to ho sledovat. Ve skutečnosti je ale většina NFT jen kousek kódu odkazující někam do sítě, kde může a nemusí nic být, bez jakéhokoli jiného důvodu než ze snahy vytáhnout z někoho peníze. I to je ale pořád oboustranně domluvená svobodná směna a nemělo by to nikomu vadit. Horší je, když na to naběhnou lidé s penězi daňových poplatníků. A to se stalo v Praze.
Hlavní město Praha prostřednictvím své stoprocentně vlastněné společnosti Prague City Tourism vydalo téměř 1,4 tisíce digitálních obrázků ve snaze vybrat peníze na kulturní dědictví Prahy. Stálo nás to půl milionu korun. Bohulibý záměr, nová technologie a peníze v jednom vytvořily skvělý koktejl pro nový projekt. Ten ale zatím vypadá jako fiasko.
Výhodou digitálních obrázků typu NFT je, že jasně vidíme, kdo si za kolik tyto jedinečné sběratelské kousky koupil. Celkem tak město Praha prostřednictvím své firmy získalo 23 tisíc od patrně čtyř lidí v celkem devíti transakcích. Jedna adresa totiž věřila projektu natolik, že si koupila hned šest múz, jak tvůrci kreslené slečny na popředí orloje nazývají. Hned první nákup je ale z adresy, která nikdy dříve nic nekoupila a pravděpodobně tak jde o někoho blízkého projektu. Prodalo se tak méně než 0,7 procenta všech vydaných múz a s nejvyšší pravděpodobností šlo maximálně o tři kupce, kteří měli o díla skutečný zájem a mohla v nich vzbudit zájem o návštěvu Prahy. Při současné DPH by sem museli všichni tři přijet jen kvůli NFT a utratit zde milion korun, aby se to městu vrátilo.
Jestli se akce městského podniku, který zaměstnává přes 100 lidí za 100 milionů korun ročně, vyplatí, to je obtížné posoudit. Ve výroční zprávě z doby před NFT se podnik chlubí tím, že městu rostou dobré známky na recenzních serverech po internetu. Zda kvůli NFT opravdu tři multimilionáři přijedou, přestože by bez NFT k návštěvě Prahy nedošlo, to se můžeme donekonečna hádat. Zatím to tak ale jasně nevypadá.
Obrázky si koupili všichni čtyři mezi 28. únorem a 2. březnem letošního roku, tedy během tří dní od představení celého projektu veřejnosti. Za tři dny proběhlo devět transakcí, ale od té doby se dva měsíce nic nestalo. Úspěch se dá nadefinovat různě, takto ale určitě nevypadá. Jistě, za pár měsíců či let se může kryptoměnový trh zase zbláznit a ceny všeho, co je alespoň trochu kryptoměnové, porostou strmě vzhůru. Je určitě možné, že se nakonec projekt Praze vyplatí, i když to dnes vypadá prakticky nemožně. I tak jde ale o něco, co by se nemělo vyhnout kritice.
Představa, že zakoupení digitálního obrázku přiměje cizince přijet do Prahy a utrácet zde peníze, přestože by bez NFT do Prahy nejeli, se zdá být úsměvná. Možná by fungovala u malých a méně známých měst, ale v Praze si to lze představit jen stěží.
NFT nejsou tím, za co se často vydávají. Existují krajní případy, kdy skutečně uložení do decentralizované sítě dává smysl a obrázky jsou skutečně bezpečně uložené na tisícovkách počítačů po celém světě. Ve většině případů jde ale jen o ukládání dat, ve kterých je na obrázek jen odkazováno, a lidé si tak nekupují obrázek, jen odkaz. A navíc to k obrázku nezakládá žádná skutečná práva. V NFT bude určitě ještě spousta lidí hledat smysl, měli bychom to ale dělat z peněz daňových poplatníků?
