Proč se netěšit na brzký konec Putina a kdo nebude příštím prezidentem Ruska

Vladimir Putin na kontrole Kerčského mostu (5. 12. 2022)

Vladimir Putin na kontrole Kerčského mostu (5. 12. 2022) Zdroj: Reuters

INFO.cz | Vršící se spektakulární neúspěchy ruských ozbrojených sil (mezi které ovšem nelze řadit relativně spořádané stažení sil z pravého břehu Dnipra) na Ukrajině spustily vlnu více či méně senzacechtivých spekulací na téma, jestli je pozice Vladimira Putina v čele státu v ohrožení a kdo všechno by ho mohl potenciálně nahradit.

Na jednu stranu takové spekulace nejsou zcela nedůvodné, protože vojenský krach je u autoritativních režimů jedním z nejčastějších důvodů jejich pádu. Víceméně všechny velké evropské revoluce, a mnohé z těch menších, začaly vnitřním přepětím, vyvolaným válkou a neúspěchem v ní. Vzpomeňme například anglickou revoluci v roce 1688, francouzské revoluce včetně té velké, revoluční kvas v Německu po první světové válce nebo ruské revoluce v letech 1905 po ponižující porážce v rusko-japonské válce a samozřejmě zejména tu v roce 1917. Ruské ztráty v první světové válce zdiskreditovaly carskou vládu, podpořily dezerci v armádě a přechod části vojáků k bolševikům a učinily zranitelnost státu a neschopnost vlády nejen zcela očividnými, ale také neudržitelnými.

Sergey Surovikin. Ruský generál, který byl dvakrát ve vězení

Video placeholde
Sergey Surovikin. Ruský generál, který byl dvakrát ve vězení • Videohub

U mnoha autokratických režimů však ponižující vojenská porážka vedla pouze k utužení moci, jako například v případě egyptského Gamála Násira a jeho potupné porážky ve válce s Izraelem v roce 1967. Přesto zůstal Násir u moci a byl stále v úřadu, když o tři roky později zemřel na infarkt. Irácký diktátor Saddám Husajn přežil nejen katastrofální osmiletou válku, kterou v roce 1980 rozpoutal proti Íránu, ale také ničivou válku v Perském zálivu v roce 1991, v níž byly jeho invazní síly vytlačeny z Kuvajtu americkými a spojeneckými silami za pouhých 100 hodin v pravděpodobně nejspektakulárnější porážce moderních dějin. Komentátoři prestižních médií Saddámovi okamžitě předpovídali převrat a blízkou smrt, a přesto, nebýt americké invaze do Iráku o 12 let později, vládl by Saddám ještě klidně dvacet let.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!