Radek Palata: Kubánská socialistická reforma

Havana, Kuba

Havana, Kuba

V současnosti neexistuje mnoho zemí, kde by ve velkém vznikaly nové soukromé podniky, nebo dokonce celá odvětví ekonomiky. Na Kubě však lze očekávat historické proměny. Její socialistické vedení přistupuje k nejrozsáhlejším reformám ekonomiky od revoluce v roce 1959, které mají významně omezit roli státu.

Uskutečnění převratného hospodářského programu prezidenta Raúla Castra už v principu nic nebrání. Parlament mu počátkem minulého týdne vyslovil jednohlasně a bez připomínek souhlas. Tím také potvrdil výsledky dubnového sjezdu komunistické strany, jehož význam dokládá skutečnost, že byl prvním za více než jedno desetiletí.

NDR náš vzor

Základem Castrovy strategie, jak udržet nad vodou ekonomiku dosud výhradně řízenou a plánovanou státem, je značné snížení nákladů vlády, která na svůj účet zajišťuje prakticky všechny základní životní potřeby Kubánců. Stát proto ze svých řad propouští až milion zaměstnanců, tedy celou pětinu z nich. Ořezána bude především rozbujelá byrokracie. A aby se propuštění lidé měli čím živit, povoluje se soukromé podnikání.

Nečekejme však na Kubě takový ústup od socialismu jako u nás před dvaceti lety. Žádná velká privatizace a zavedení tržních mechanismů se nechystá. V podstatě jde pouze o posun socialistického hospodaření k podobě, jaká se praktikovala v někdejší Německé demokratické republice.

Padesátiprocentní daň

Nyní lze očekávat, že se na Kubě rozvine především sektor služeb. Přínos z toho by měl mít potenciálně výnosný turistický průmysl a také stát. Prezident Castro zdůraznil, že nedovolí hromadění bohatství v rukou jednotlivců a podle toho také nové podnikání zdaní. Až padesáti procenty. Z toho vyplývá, že silná konkurence stávajícím státním podnikům jen tak nevznikne, a tedy ani výrazný nárůst počtu příslušníků středních a vyšších tříd, kteří by žádali výraznější politické změny. K větším přesunům majetku by mohlo dojít pouze na trhu s nemovitostmi, který musel stát jako nutnost pro zakládání soukromých firem rovněž povolit. Na druhé straně mu to pomůže v zajišťování bytového fondu, který na Kubě funguje ve stylu našeho někdejšího OPBH.

Ne všichni na Kubě s Castrovými hospodářskými reformami souhlasí. Mnozí ze statisíců propouštěných státních zaměstnanců, z nich nejvíce byrokraté, mají z budoucnosti obavy, a s nimi i řada funkcionářů, kteří přijdou o svou moc. Naznačil to také projev Raúla Castra k parlamentu, v němž všechny potenciální odpůrce reforem důrazně varoval, že se s nimi nebude mazlit.Tím prezident promluvil hlavně k revoluční generaci komunistické strany, která by se měla podle něj omladit. Sám sobě si u příležitosti dubnového sjezdu komunistické strany vyhradil maximálně dvě pětiletá období, což se má týkat všech vrcholných funkcí.

Demokracii nečekejme

Na Kubě probíhá revoluční proměna, ale s demokracií bychom si ji plést neměli. Castrův režim sice zejména díky prostřednictví církve propouští politické vězně, ale jen za podmínky odchodu do exilu, ponejvíce do Španělska.

Naděje bychom si neměli dělat ani na koexistenci tržní ekonomiky a vlády jedné strany. Jak bylo zmíněno už před rokem v úvodu debaty o hospodářské reformě, Kuba nehodlá kopírovat reformy podle čínského nebo vietnamského vzoru. Jak se rok s rokem sešel, je zjevné, že z tohoto stanoviska Castrův režim neustoupil.

Autor je publicista