Pomalu budou Vánoce a Praha jako jediná z velkých měst dosud nemá vedení, které by vzešlo z voleb konaných na konci září. A jen tak mít nebude: Zastupitelstvo bylo tento týden opět přerušeno, a to do 9. února. Pět měsíců už je doba, kdy lze mluvit o blamáži a pohrdání vůlí voličů.
Slýcháme, co všechno je na dlouhém vyjednávání koalice a jaké principy že byly znásilněny. Plán zvolit primátorem Bohuslava Svobodu z ODS, ale nenavolit mu novou radu, je prý právní paskvil, aspoň podle Pirátů. Spolu a ANO, které jsou architekty dohody, mají ovšem stanovisko ministerstva vnitra, že je takový postup v pořádku. Lídr STAN Petr Hlaváček se dokonce pustil do historizujících analogií. „Konzervativnější kolegové se zřejmě chtěli inspirovat v praxi středověké církve vzdoropapežů. Ale naštěstí nejsme ve středověku, abychom si v Praze zvykali na to, že máme dva papeže. Protektorát ale trvá, město nemá novou radu.“
Působivé, ale pořád není nic tragického na tom, když ministerstvo jako exekutivní orgán vykonávající metodický dohled nad postupem samospráv vydá stanovisko, jež se některé ze stran nelíbí. Na radnicích se to děje celkem běžně, ať už jde o vyhlášky, postup rady, nebo o zastupitelstva a podobně. Dá se s tím žít a vždy je tu možnost obrátit se na nezávislou justici, ať spor rozetne.
„Efekt Marvanová“
Pak je tu Hana Marvanová, už od dob Špidlova povodňového daňového balíčku agens neústupnosti a zásad. „Jsem pro, aby se pan docent Svoboda stal primátorem, ale je mi proti srsti, aby to bylo na základě takové dohody s ANO. To je pro mne nepřijatelné a není to správně,“ řekla nyní, nejspíš v narážce na to, že by se dohoda opírala třeba o hlas bývalé starostky Prahy 10 Radmily Kleslové se záznamem u StB.
„Vždy mi šlo o zájmy Pražanů. Pevně jsem věřil tomu, že úplně stejně to má všech zbývajících osmnáct zastupitelů, které mám v týmu. Dnes se ukázalo a osobně musím říci, že je to pro mě lidské zklamání, že ne všichni cítí zodpovědnost stejně. Pro někoho je důležitější jeho image než služba Pražanům a budoucnost města. Za mě je to pozérství,“ komentoval postoj Hany Marvanové Svoboda a ukázal, jak málo se z příkladu Vladimíra Špidly poučil.
Jak se v příštích letech promění metropole:
Ale není to ani „efekt Marvanová“, co by nás na pražských tahanicích mělo především zajímat a pohoršovat. Praha je sice největší, ale pořád jen samosprávný celek, jakých jsou po republice tisíce, zhruba 6400. Mezi nimi třeba Prackovice nad Labem. Do sedmičlenného zastupitelstva se dostala dvě uskupení nezávislých kandidátů, jedno se čtyřmi, druhé se třemi mandáty. Nedohodli se, někteří zastupitelé se mandátu vzdali a 23. března zde budou nové volby, stejně jako v dalších 28 obcích v ČR.
Není vedení, mohou být nové volby
Pokud nejsou zastupitelé v Praze schopni zajistit nové vedení, jako že skoro pět měsíců nejsou a nebudou, zase by nebylo nic tragického v tom, pokud by nechali proběhnout nové volby. Zákon i politická praxe s tím počítají, ve třech desítkách obcí vidíme, že zastupitelé mají dost rozumu na to, aby politickou realitu přečetli. Na konci března dostanou lidé novou šanci rozdat karty jinak, v Praze se tou dobou budou možná pořád jen dohadovat. Nejhorší zpráva z pražského vývoje je právě neúcta k voličům, kteří mají právo na to, aby se jejich vůle promítla do vládnutí. Pokud toho nejsou zastupitelé schopni, nechť k tomu pustí jiné. Nebo aspoň stejné s jinými kartami.
