Vláda Andreje Babiše nejspíš odmítne návrh poslance Andreje Babiše na zmrazení platů ústavních činitelů, napsala o víkendu ČTK. I na otrlého člověka zoceleného hledáním českého politického dna a každodenní satirou je tato zpráva příliš. V doprovodných návrzích usnesení je pak perlička v podobě: „Provede Ing. Andrej Babiš, předseda vlády.“ A tak si člověk několikrát protře oči, popřemýšlí, zda se neprobudil v nějakém normálním světě, kde vláda rozhoduje skutečně ve sboru, a ne podle přání „svrchovaného premiéra“, a pak se vrátí zpátky do reality.
Není to ostatně poprvé, kdy šel Andrej Babiš tvrdě (třicet ironických smajlíků) proti mínění členů svého kabinetu. Připomeňme jeho tažení za zrušení státních maturit a jejich nahrazení známkou podle průměrného prospěchu. Byl počátek března, Česko se zrovna potácelo kdesi od nejhoršího k ještě horšímu ve světových koronavirových žebříčcích a předseda vlády začal vrtět psem. Odvádět pozornost se mu dařilo několik týdnů, než nápad zmizel tak, jak se objevil – nastoupily pozitivní dopady očkování, přišly Vrbětice, kauza Feri, boj s Piráty o migrantskou kartu, však už to známe.
Nápad zmrazit nebo snížit platy politiků je samozřejmě z marketingového hlediska úplně v pořádku. Však ho také poslanec Babiš odcizil vládní kolegyni Janě Maláčové z ČSSD, která stejnou věc navrhovala už loni; tehdy byl pan poslanec ještě proti. Maláčová má smůlu, přišla s ním prostě moc brzy, tehdy ještě nebyla kampaň, a také podcenila svého koaličního partnera ve věci poněkud méně odpovědného přístupu k cizím idejím. Tak či tak, sáhnout na platy politikům se bude líbit, návrh je to báječný, má jenom jeden malý problém. Je protiústavní. Na což samozřejmě upozornili soudci. Ostatně jako vždy, když se podobná populistická slátanina objeví. Vládní legislativci, kteří nesouhlasné stanovisko s Babišovým poslaneckým návrhem připravili, dobře vědí, že se soudci nebývá legrace.
Existuje několik historických zkušeností, kdy populistické návrhy na snížení nebo zmrazení platů ústavních činitelů včetně soudců a státních zástupců narazily u Ústavního soudu. Vláda tak měly dvě možnosti. Buď vyhovět politickému zadání a návrh podpořit s tím, že důsledky bude řešit někdo jiný někdy jindy, odhadem za pět let. Podobná věc se stala v roce 2015, stát tehdy za několikaleté doplatky platů soudců a státních zástupců vydal kolem miliardy korun, peníze tehdy šly z rozpočtu ministerstva spravedlnosti a například kvůli tomu dodnes nestojí plánovaný justiční palác v Ústí nad Labem, na který už byly v rozpočtu peníze. Mimochodem – ministrem financí byl tehdy nějaký Andrej Babiš.
Pak tu byla samozřejmě možnost druhá, logická, že vládní legislativci doporučí se do nějakých větších akcí nepouštět a návrh zamítnout. Což se stalo. Z hlediska Babišova marketingu je věc nadále slušně prodejná: Chtěl jsem, ale zlí soudci byli proti. Podobně pro Maláčovou: Chtěla jsem, ale zlý Babiš byl nejdřív proti a pak byli proti zlí soudci. Vládní win-win.
A na závěr to úplně nejlepší: „Bez ohledu na to, jaké stanovisko vláda zaujme, dostanou Babišův návrh k projednání poslanci. Není jisté, kdy se k němu dostanou a zda se jím budou do voleb ještě zabývat,“ píše zmíněná ČTK. Je zde ještě někdo, kdo nepochopil, o co vlastně celou dobu běží?
