V těchto týdnech bychom si měli důrazně připomenout desáté výročí anexe Krymu Ruskem. Ne abychom toto násilné oloupení suverénního státu o kus jeho území oslavovali, ale abychom nezapomínali na hořké poučení, jehož se nám v Evropě následně dostalo.
Právě anexi Krymu jsme měli vnímat jako varování, že Rusko na poučku o neválčení s obchodními partnery kašle. Anexe nás měla přimět k tomu, abychom přestali spoléhat na Rusko jako na dominantního, nebo dokonce jediného dodavatele klíčových surovin, v tomto případě zemního plynu a ropy.
Anexi jsme jako varování nevnímali, k ukončení naší masivní závislosti na Rusku nás nepřiměla. Důvodem byla nejspíš hlavně cena: ruské dodávky byly zkrátka levnější než třeba norské, a tak jsme zůstávali přisátí k toxickému ruskému prsu, riziko neriziko, anexe neanexe.
Poslední dva roky trávíme napravováním této chyby. Snad máme pocit, že z naivních iluzí o vlivu zahraničního obchodu jsme vyléčení a že už si dáme náramný pozor, abychom si další takovou závislost napříště nevytvořili.
Jenomže my už jsme si ji vytvořili – na Číně. Z ní do Evropy proudí celá řada vstupů, které jsou pro výrobu nebo spotřebu na starém kontinentě velmi důležité: od vzácných zemin přes účinné látky do léků až třeba po cloudové služby.
Evropská komise už před časem odhadla, které země do Evropské unie dodávají takzvané dependent products, tedy položky, pro které platí: 1. jejich velká část se dováží zvenčí, 2. dováží se jen z malého počtu zemí, 3. by pro EU bylo těžké tyto dovozy nahradit z vlastních zdrojů. A více než polovinu těchto citlivých položek si unie kupuje právě v Číně.
Vzniká tak nepříjemné déjà vu: naše citlivost na dovoz z Číny trochu připomíná naši citlivost na dovoz z Ruska před rokem 2022. Pokud budeme nadále tolik závislí na dodávkách důležitých vstupů z Číny, posílíme tím hrozbu, že popsané déjà vu zajde ošklivě daleko. Stačí si uvědomit, že vztah Ruska k Ukrajině před rokem 2022 se podobá například vztahu Číny k Tchaj-wanu.
Autor je ekonom České spořitelny.
