Ruské volby: soumrak Putinovy éry?
The Moscow Times: Zajímavý závěr nudných voleb
Po líném startu volební kampaně došlo k zajímavým peripetiím, když Kreml viditelně znervózněl z padajících preferencí Jednotného Ruska. Ještě více úřady znepokojila možnost roznícení protestů po volbách. To vysvětluje útok úřadů na sdružení Golos, levicového lídra Sergeje Udalcova a aktivisty Jiného Ruska i mobilizaci 30 tisíc příslušníků prokremelské mládežnické organizace Naši.
Mdlost volební kampaně dobře posloužila kšeftům mezi federální a regionální politickou elitou, ale i debatám, jež přinesly zvýšenou kritiku vládnoucího režimu. Právě regionální faktor sehrál v těchto volbách výraznější roli než dříve. Jednotné Rusko si v mnoha regionech připsalo tristní výsledky, a ač to nezmění celkový obraz, potíže vládnoucí partaje se prohlubují. Fakt, že úřady nebránily nezávislému volebnímu dozoru OBSE, může být důkazem, že ani neměly konkrétní plán pro plošné falšování výsledků. To přitom mnozí očekávali, aby se Jednotné Rusko dostalo k metě 60 procent. Jak si ale vysvětlit útok na Golos?
Pozitivním aspektem voleb je, že jde zřejmě o poslední „hurá“ houfu aparátčíků Jednotného Ruska, které bude třeba nahradit energičtějšími politiky. Výsledek tak může značit konec primitivního politického systému vybudovaného Putinem v dobách, kdy měl Kreml spoustu peněz a vlivu.
Financial Times: Putin se vrátí do čela jiného Ruska
Rusové promluvili, a to hlasitěji, než se čekalo. Úbytek čtvrtiny voličské přízně Jednotnému Rusku ukázal, jak rychle může občany unavit politický a ekonomický systém vytvořený Vladimirem Putinem. A k tomuto „protestu“ došlo navzdory všem špinavým volebním trikům. Na Putinových prezidentských plánech se nic nemění. Už proto, že úřady schválí, kdo se mu bude smět postavit.
Ale Moskva od neděle zažívá největší opoziční demonstrace, další se plánují. Od vůdců se čeká odpověď. První možností je tvrdá pěst, ale autoritářství již může být pro režim nebezpečné. Třeba omezení internetu, který využívá 51 milionů Rusů, by protestům jen umetlo cestu. Osvícenou odpovědí by bylo přitakání, že se Rusko změnilo navzdory Putinově neměnnosti. Tentokrát volil bohatší a znalejší elektorát, který žádá změnu. Nejlepší cestou naleštění vlastního obrazu by pro Putina byly zásadní reformy. Takové, které by do dumy přivedly i jiné strany než přestárlé komunisty a loutkové nacionalisty. V ekonomické rovině jde o reformy, jež by zemi vyvedly z nebezpečné závislosti na vývozu surovin. Hrozí ale i jiný scénář: konzervativní Putin si koupí podporu kosmetickými reformami a populistickými výdaji a přidá v antizápadní rétorice. Předkrmem bylo nedávné řinčení zbraněmi po oznámení amerických tichomořských plánů.
Die Presse: Velká země a sen o velmoci
Že budoucí prezident Vladimir Putin zůstane v úřadu až do roku 2024, je stále možné. Dnes to ale vypadá skoro jako literární fikce. Putin vypadá už dnes, půl roku před svou třetí prezidentskou inaugurací, velmi vetše. Ale pořád je mocný. Putinův problém má více rozměrů.
Od roku 2000 vede Rusko ke stabilitě. Ale tento recept už nestačí. Dnešní dvacátníci se narodili v roce rozpadu SSSR. Netrápí je vzpomínky na chaotická léta po pádu komunismu, někteří mají dobré příjmy, mohou cestovat a vidět, že jinde se politika dělá jinak. „Stabilita“ jim jako program přijde málo.
Hrozbou pro stabilitu není totalitní „Putin III“, ale neschopnost provést reformy a rozetnout zbytnělé struktury. Na mezinárodním poli bude říše, která čelí ekonomickým problémům a vnitřním dezintegračním tendencím, vystupovat v roli velmoci. Celní unie uzavřená s Běloruskem a Kazachstánem se může rozrůst o Tádžikistán a Kyrgyzstán. Vliv v uvedených zemích si Rusko pojistí ekonomicky a geopoliticky, když už se vnitropoliticky prohlašují za nezávislé. Do střední Asie už EU ani nedohlédne, ale Ukrajinu, Bělorusko a Moldávii by ze zřetele pouštět neměla. Kvůli vlastní krizi přenechává velmocenskou pozici východní říši, která velmocí není.
