Když na podzim kvůli protivládním protestům svých zaměstnanců zastavila Škoda Auto výrobu, škodovácký šéfodborář Povšík štkal: „Budeme na tom hůř a hůř, kvůli inflaci, kvůli cenám energie.“ O čtvrt roku později je vše jinak. Odborářští předáci vyjednali pro zaměstnance rekordní bonusy, které letos dosáhnou 170 tisíc na hlavu. Zaměstnancům vysoké odměny přejme, zároveň by ale někoho mělo konečně trknout, že tenhle kapitalismus na odborářský způsob je cestou do zapomnění a nemusí být daleko doba, kdy evropské automobilky nebudou mít z čeho rozdávat.
Rekordní, téměř stotisícový variabilní bonus, k tomu také zaručený bonus, benefity, připojištění a další incentivy znamenají, že zaměstnanci Škody Auto kromě své mzdy letos mohou počítat s částkou 170 tisíc korun na hlavu.
„Trochu jsme upravili známé pořekadlo ‚lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše‘, u nás teď platí ‚lepší pořádný holub v obou dlaních, než vrabec na střeše‘,“ poplácal se po ramenou šéfodborář Povšík. Z jeho slov by se skoro zdálo, že tuzemský průmysl je zalitý sluncem a čekají ho světlé zítřky – nic však není dále od pravdy.
Pro představu trocha dat z reálné ekonomiky, která není pokřivena vyděračským potenciálem škodováckých odborů. Tuzemská průmyslová výroba je podle aktuálních dat nejslabší od covidové pandemie. Předstihové ukazatele, které předvídají budoucí vývoj, jsou už přes rok v negativním teritoriu a naděje na zlepšení zkrátka zatím vidět není.
Problémem pro tuzemský průmysl jsou vysoké ceny energií i napjatý trh práce, to vše je ale umocněno slabou poptávkou ze zahraničí, zejména z Německa. Říká se, že když Německo kýchne, Česko dostane chřipku. Dnes však Německo už ani nekýchá, protože je rovnou na kapačkách.
„Tím, jak jsme napojeni na Německo, se problém násobí, protože tamní průmyslová výroba je na tom ještě hůř než u nás – dokonce do té míry, že se tam nyní vedou diskuse o deindustrializaci Německa,“ glosuje ekonom David Navrátil v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ.
Nejde o průmysl jako celek, celá řada výzev je specifická přímo pro automobilový průmysl. Ten prochází zásadní transformací: Evropa zakázala prodej spalovacích motorů, na trh přichází nová, dravá a levná konkurence z Číny, mění se přístup k mobilitě.
Řešení těchto akutních i strukturálních výzev má jediné řešení – růst produktivity a především konkurenceschopnosti. Ve vedení Škody Auto to pochopitelně vědí, proto do těchto oblastí investují. Podle posledních dat firma v roce 2022 navýšila výdaje na výzkum a vývoj nových produktů o 1,8 miliardy na 23,3 miliardy korun.
Mohlo to však být i více – pokud by pod tlakem odborů nemusela dotovat svůj sociální mikrokosmos podobně, jako to dělají bohaté skandinávské státy. Z dat magazínu Škodovácký odborář (respektive z rozhovoru Jaroslava Povšíka s Jaroslavem Povšíkem) totiž vyplývá, že jen letošní stotisícový variabilní bonus pro zaměstnance vyjde firmu na 4,5 miliardy – tedy více než dvojnásobek toho, co dala do výzkumu a vývoje.
Je zřejmé, že pro Volkswagen a jeho Škoda Auto už ty zásadní výzvy nepřicházejí jen z Pekingu a Bruselu, ale nové nároky, požadavky a úlevy, jež mohou mít zásadní vliv na chod podniku, přicházejí i zevnitř firmy.
Dobré, zlé a ošklivé odbory
Píšu to jako zaměstnanec tak trochu střílející do vlastních řad, ale po několika desítkách let vědeckého úsilí, které zkoumá vliv odborů na ekonomiku a efektivitu firem, je jasné, že jejich vydržování podnikům nepřináší příliš benefitů. Hlavně těch ekonomických.
Studie ukazují, že k odbory slibovanému růstu produktivity zaměstnanců spíše nedochází a vyšší náklady z kolektivního vyjednávání musí zaplatit buď zákazník ve vyšší ceně, anebo firma v nižších maržích.
To nemusí být problém ve chvíli, kdy daný sektor čelí omezenému tlaku – na evropský průmysl se ale dnes sype vše, co může. Od zahraniční konkurence přes celospolečenskou tranzici až po nové modely mobility. Jaký je skutečný obrázek evropského automobilového trhu, snad nejlépe ukazuje marast tradičních autosalonů v Ženevě, Paříži či Frankfurtu.
Z širšího pohledu ale sentiment kapitalismu na odborářský způsob není jen o automobilkách. Současná nekonečná nárokovost evropských zaměstnanců, kontinuální tlak na zkracování pracovní doby, vyděračské odbory nebo dokonce nemožnost vyhodit neproduktivní zaměstnance znamenají, že Evropa ve své oáze sociálních benefitů stále více zaostává za Spojenými státy i Čínou, respektive rozvinutou částí Asie.
Tento trend se bude prohlubovat až do chvíle, kdy čínské a americké elektromobily ty evropské zkrátka zadupou do země.
Rozhodně nebrojím proti nadstandardnímu odměňování nebo sociálním benefitům. Jen je třeba rozlišovat, kdy jde o zasloužené plody práce, a kdy naopak o nárokovou překážku, která brání dlouhodobému rozvoji firmy v kontextu turbulentní doby.
À propos, je tak trochu evropsky pozoruhodné, že zaměstnanci Škoda Auto se svou průměrnou mzdou na úrovni 160 procent republikového průměru mají zapotřebí ve velkém demonstrovat proti chudobě a současné vládě. Ruku na srdce, to je celkem chucpe, pane Povšíku.
