Květnový vývoj tuzemských spotřebitelských cen přinesl i dobré zprávy, ačkoli to na první pohled tak vypadat nemusí. Celková meziroční inflace pokračovala v poměrně rychlém poklesu, a to z dubnových 12,7 procenta na 11,1 procenta v květnu. Analytici však v průměru předpokládali ještě výraznější snížení na 10,8 procenta.
Ve srovnání s naší prognózou překvapily především ceny potravin, které nejen vlivem sezonnosti meziměsíčně vzrostly. Dubnový pokles přitom dával naději, že by mohlo dojít ke zlomu v trendu konstantně zdražujících potravin. Opodstatnění dalšího zdražování lze přitom nyní hledat jen stěží.
Většina hlavních agrárních komodit na světových trzích již stojí výrazně méně než loni, kdy v důsledku vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině a v prostředí přetrvávajících problémů v mezinárodních dodavatelských řetězcích ceny vystoupaly do závratných výšin. Levnější jsou i pohonné hmoty, meziročně dokonce o pětinu.
Zemědělští prvovýrobci – pravděpodobně právě působením nižších nákladů – své ceny v Česku snižují již čtvrt roku v kuse. V dubnu to bylo v souhrnu o průměrných sedm procent. Ceny potravinářských výrobců v březnu a dubnu už také v průměru klesaly, celkem však méně než o procento. Na straně konečných prodejců, jak z výše uvedeného vyplývá, se zatím o sestupné tendenci cen hovořit nedá.
Jediné, čím lze nyní stále vysokou úroveň cen potravin vysvětlit, avšak ne tak jejich pokračující růst, jsou vysoké ceny energií. Ceny elektřiny a plynu totiž stále zůstávají poblíž vládních stropů. Až dojde i k jejich významnějšímu poklesu, což lze očekávat na začátku příštího roku, padne i tento argument.
Zbývající složkou nákladů, která ještě zmíněna nebyla, jsou mzdy. Jejich vývoj ale v posledním roce a půl proinflační nebyl, spíše naopak. Reálné mzdy se totiž oproti předpandemickému období snížily o přibližně devět procent a oproti svému vrcholu ve druhém čtvrtletí roku 2021 pak dokonce o necelých 14 procent. Lapidárně řečeno, ceny rostly v uplynulém období výrazně rychleji než nominální mzdy. To se ve výsledku projevilo ve strmém poklesu spotřeby domácností.
A tím se konečně dostávám k pozitivní stránce květnové inflace. V její takzvané jádrové složce, tedy té, která je zásadní pro nastavení měnové politiky, je totiž stále silněji vidět vliv slabé poptávky. Meziměsíční sezonně očištěná dynamika jádrové inflace se snížila již v dubnu a v květnu byl její pokles ještě výraznější. V anualizovaném vyjádření se dokonce nacházela pod jedním procentem, a tedy i dolní hranicí tolerančního pásma ČNB. Jistě, celková inflace jako taková je vysoká, hybnost cen v tuzemské ekonomice se však značně snížila.
Autor je ekonom Komerční banky
