Stát na sobě nešetří. Ani v případě lidí, ani u výdajů
Ministr financí Zbyněk Stanjura si loňskou změnou zákona, který zrušil povinnost zveřejnit základní parametry státního rozpočtu na další rok už ke konci června, ušetřil prázdninové mediální bitky s kolegy z vlády i s parlamentní opozicí, ale nyní ostré kritice stejně neunikl.
Už projednaná verze státního rozpočtu na volební rok 2025 zveřejněná o poslední srpnové noci nevyvolala nadšení. Nejen u těch, kteří čekali, že s volbami vláda otevře dlaň. Ani ti z naivnějších, kteří doufali, že rozpočtová konsolidace bude pokračovat nějakými novými úspornými nápady, nemohou jásat.
S dopomocí windfall tax
Konečný Stanjurův deficit pro příští rok ve výši 230 miliard je o miliardu lepší než nedávno zveřejněný limit a o 22 miliard pod plánovaným letošním schodkem. Není to nic omračujícího na rok, kdy se nemá udát nic mimořádného a ministerstvo financí očekává hodně optimisticky růst ekonomiky o 2,7 procenta, což je nad běžnými českými poměry a už dlouho jsme to nezažili. Navíc pokud by Stanjura splnil dříve ohlašované zrušení windfall tax (daně z neočekávaných zisků), kterou skoro celou platí jen ČEZ, k žádnému snížení deficitu by nedošlo, byl by v příštím roce o čtrnáct miliard vyšší než letos. Z této daně má totiž přitéci zase 36 miliard, z nichž budou financovány běžné výdaje státu. Nicméně s příštím rokem windfall tax tak jako tak ze zákona končí a Stanjura bude napřesrok v srpnu muset lepit nemalou díru v příjmech při chystání rozpočtu už pro příští vládu.
VIDEO: Kdo si myslí, že z deficitu 400 miliard uděláme nulu bez ohrožení růstu, neví, o čem mluví, tvrdí Fiala
Nicméně to, co připravilo ministerstvo financí nyní, těžko mohlo překvapit realistu sledujícího rozpočtovou politiku Fialovy vlády a věřícího v rozpočtovou odpovědnost. Začalo to před zimou 2021 docela dobře. Stanjura sesekal deficit 376 miliard korun, který mu zanechala Alena Schillerová, o 80 miliard. Jenže vzápětí přišla válka na Ukrajině a energetická krize, takže deficit byl na konci roku 360 miliard a nějaké rozpočtové reformy, jež jsme si od kabinetu slibovali, byly v nedohlednu. A otevřeně si řekněme, že nejen kvůli válce, ale i kvůli tristní nepřipravenosti pěti koaličních stran na vládnutí a jejich programové nekompatibilitě. Konsolidační balíček tak přišel až o rok později a jeho přínosy se nakonec stejně rozplývají v neustále kynoucích výdajích státu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
