Vláda minulý týden ve středu schválila pětici kandidátů do orgánu nezávislé kontroly tajných služeb. Jde o superkomisi s přístupem i do živých svazků, která zasedne až ve chvíli, kdy se na ni obrátí stálé komise sněmovní. Ty jsou už léta tak trochu pro srandu králíkům a moc toho nikdy nevyzkoumaly, a tak není divu, že na politické scéně začal pokřik.
Aby byl nový orgán, ve skutečnosti ustavený zákonem už od roku 2018, ale zatím nenaplněný, aspoň jakž takž nezávislý (nechceme říct dokonce občanský), je jeho pozice v ústavní dělbě moci, brzd a protivah umístěna kamsi mezi exekutivu (členy navrhuje vláda) a sněmovnu (členy schvaluje a ti skládají slib do rukou jejího předsedy).
Vláda nabídla sněmovně pět jmen, bývalou soudkyni Ústavního soudu Vlastu Formánkovou, bývalou místopředsedkyni Ústavního soudu a poté šéfku Úřadu na ochranu osobních údajů Ivanu Janů, Jana Kudrnu z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, bývalého ředitele Národního bezpečnostního úřadu Dušana Navrátila a bývalého disidenta Františka Stárka. Můžeme o nich dále diskutovat třeba co do vhodnosti poměru bývalých soudců nebo lidí s vazbami do bezpečnostní komunity.
Těžko ale lze namítat, že kandidáti jsou namícháni politicky, tedy nad rámec toho, že je navrhují v souladu se zákonem politici politikům. Jenže přesně to se děje. A asi je třeba smutně konstatovat, že při současném stavu vztahů a osob a obsazení v pozici a opozici se nedalo nic jiného očekávat. SPD zvolila nepřekvapivě figuru negace. Člen sněmovního výboru pro obranu Radovan Vích namítá, že jde o vládní návrh, který s opozicí nikdo nekonzultoval.
Což je fajn postřeh, který by pana poslance nepřekvapil, kdyby si přečetl zákon. „Pokud by měla být kontrola nezávislá, měli by nominanti být zastoupení i návrhy z opozice, jinak to není kontrola nezávislá, ale vládní,“ řekl Vích. Propásl tak příležitost všimnout si, že vládní nominanty schvaluje sněmovna, kde bude mít prostoru diskutovat až do aleluja.
Podobně se v kruhu točí hnutí ANO. Jeho místopředseda Robert Králíček kritizuje politické nominace do původně odborného orgánu, aby vzápětí požadoval „politickou diskuzi s opozicí, aby vznikl opravdu odborný orgán“. Tady opět nezbývá než připomenout znění zákona a s požadavkem na politickou diskuzi pana místopředsedu odkázat do patřičných mezí, v tomto případě do sněmovny.
Mimochodem – jak by v praxi vypadala zmíněná snaha vytvořit opravdu odborný orgán, už nám hnutí ANO předvedlo. V květnu 2021, krátce před koncem svého mandátu, se komisi pokusila rovněž naplnit a poslala do sněmovny svoje jména. Výrazně se přitom s nějakou debatou s opozicí nenamáhala a sáhla po jménech vysokých úředníků.
Byli mezi nimi třeba šéf bezpečnostního odboru ministerstva zahraničí Hynek Pejcha nebo náměstek pro vnitřní bezpečnost na vnitru Jiří Nováček či jeho podřízený, ředitel bezpečnostního odboru Josef Veselý. Nezávislými odborníky měli být dále třeba šéf legislativního odboru Pražského hradu Václav Pelikán, což byl ve vrcholné éře Miloše Zemana nejspíš pokus o vtip. A nádavkem nám Babiš nabídl ryze politickou nominaci bývalého předsedy lidovců a exministra zahraničí Cyrila Svobody.
Jména nyní míří do sněmovny a dá se očekávat, že se po šesti letech konečně podaří komisi naplnit. Kontrola tajných služeb ale bude dál v ryze politických rukou, zejména proto že podněty budou přicházet ze sněmovny. Malý krok dobrým směrem. S nejistým výsledkem.
Autor je spolupracovník redakce
