Tak nám uzavřeli Libeňský most, zase. A buďme rádi, že ještě vůbec stojí, protože stavba z roku 1928, kterou navíc v roce 2002 poškodily povodně, neprošla dosud větší opravou. Důvod? Neschopnost pražských politiků. Je to už takový pražský evergreen: město mělo již roky vypracovaný projekt na opravu mostu, ten začala torpédovat část veřejnosti a také opozice kvůli historické hodnotě stavby. Výsledkem je, že současné vedení teprve před několika týdny představilo plán, podle kterého za 2,1 miliardy korun vybuduje repliku Libeňského mostu. Soumostí se začne opravovat v roce 2026, takže s trochou štěstí by mohlo být hotovo o dva roky později, sto let od otevření mostu.
Stane se to? Toť otázka. V době, kdy se politici čím dál více řídí názory viditelné části veřejnosti na sociálních sítích, člověk už opravdu nikdy neví.
Bohužel Libeňský most není zdaleka jedinou ukázkou, kam nás může dostat obava politiků dělat rozhodnutí, která by jim mohla sebrat politické body (paradoxně od dob, kdy byl primátorem Pavel Bém, se v čele města žádné straně nakonec stejně nepodařilo zůstat více než jedno období).
Provoz byl nedávno omezen také na železničním mostě pod Vyšehradem, kde opět probíhá živá diskuse o památkové hodnotě konstrukce. Ano, roky jsem bydlel vedle tohoto mostu a souhlasím. Je to krásný pohled. Ale stavba už zkrátka nedokáže plnit požadavky dnešní doby. Tečka. Občas je třeba se smířit se změnou.
Debaty, které se o podobných projektech vedou, v poslední době sklouzávají k jediné věci. A tou je zmíněná památková hodnota. Stačí, aby malý spolek několika lidí typu „Klub Za starou Prahu“ označil libovolnou stavbu za hodnotnou a z Prahy se na sociálních sítích rázem stane město památkářů. Alespoň to tak působí. Víme všichni, že k projektům se vždy vyjadřují především odpůrci. Lidé, kteří se změnou souhlasí nebo je jim takzvaně ukradená, zpravidla mlčí.
Nestavět znamená ekonomicky brzdit metropoli
Úplně nám pak v diskuzi zaniká, že se často bavíme o infrastrukturních stavbách, které jsou nezbytné pro chod, ale i další rozvoj města. Nestavět v tomto případě znamená ekonomicky brzdit metropoli. Důležité je také myslet na to, že „nestavět“ znamená pouze odkládat nutné na později. A toto odkládání, kterým se politici zbavují odpovědnosti, vede k prodražování. A ne zanedbatelnému. Představme si, že by se magistrát do výstavby Libeňského mostu pustil před pár lety, než začaly brutálně zdražovat stavební materiály a práce. Asi jsme všichni zaznamenali, kam vystoupala inflace za poslední dva roky. A teď si představme, kolik bychom ušetřili, kdyby město po dokončení tunelového komplexu Blanka začalo okamžitě, jak to bylo původně v plánu, stavět další a tudíž finální část městského okruhu. Odpověď? Hodně.
Odkládání nové výstavby a filozofování nad památkovou hodnotou každé stavby nás všechny brzdí. Dlouho to již pociťují soukromí podnikatelé. Především developeři, kteří čekají i deset let na povolení stavby bytového domu. BYTOVÉHO DOMU! Nedivme se, že stále více lidí si nemůže dovolit v Praze vlastní byt. Brzy možná tito lidé nebudou mít ani na nájem a nezbude jim nic jiného, než se přestěhovat za Prahu a do města dojíždět. To ve výsledku přinese další extra náklady pro město, které se bude muset vypořádat s větším množstvím dojíždějících, pro něž bude muset obstarat další spoje či řešit nedostatečnou kapacitu příjezdových cest.
Diskuze s odpůrci a otázka památkové hodnoty staveb jsou důležité body, které se při plánovaní projektů nesmějí přehlížet. Nemůžou být ale hlavním určovacím faktorem. Město je živý organismus, kde lidé bydlí, pracují a občas se potřebují dostat přes řeku na druhou stranu. Pokud město zakonzervujeme, abychom za každou cenu uchránili každou historickou vzpomínku, nebude to nakonec hezký pohled. Chod města se prodraží, lidé nebudou mít kde bydlet a bůh ví, kolikrát budeme muset přestupovat na cestě do práce kvůli uzavřeným mostům.
Komentář vyšel v newsletteru Money Matters, ve kterém pro vás každé pondělí hodnotíme dění ve světě peněz nebo alespoň v jejich kontextu.
