Přestože se už relativně dlouhou dobu peníze nijak neopírají o zlato či stříbro, mezi lidmi stále panuje obava, že v bankách není dost skutečných peněz, které bychom si mohli vybrat, kdybychom to chtěli všichni najednou udělat. A je to tak trochu pravda, i když zároveň není.
Žijeme v nové době. Banky od velké recese z let 2008 a 2009 přešly z režimu nedostatku likvidity do přebytku likvidity. V praxi to znamená, že jsou banky plné peněz, které z nich centrální banky stahují a dávají jim za ně úrok, spíš než že by jim je musely za úrok dodávat. Peněz, tedy likvidity, je dokonce tolik, že se bez nadsázky dá říct, že zatímco lidé dříve stáli fronty na banky, dnes stojí banky fronty na lidi.
Klasický run na banku, jak ho známe z historie, kdy lidé v panice vybírají své drahocenné zlato, aby na ně nepadl černý Petr, nehrozí. Dnes v bankách žádné zlato není a být ani nemusí. Tehdy ale muselo, a protože tam zlata nebylo dost, na poslední ve frontě se nedostalo a banka zkrachovala.
Run na bankomaty na Kypru
Poslední příklady bankovních panik byly ale úplně jiné, protože se doba změnila. Když v roce 2013 kolaboval bankovní systém na Kypru, lidé v panice vybírali peníze z bankomatů. Mezi lidmi se šířila zvláštní představa, že si musejí co nejdřív vybrat peníze v hotovosti, protože hotovosti není v bankách dostatek, aby pokryla všechny vklady. Analogii viděli v dobách minulých, kdy v bankách nebylo dost zlata.
Jenže u hotovosti je to jinak. Peníze vznikají digitálně skrze nové úvěry, do hotovosti se jen mění, kdykoli si ji na přepážkách či v bankomatech vybereme. Peněžní zásoba zůstává stejná, jen se mění poměr hotovosti a „bezhotovosti“. Centrální banka dodá bez větších problémů bankám kdykoliv další hotovost, jen se musí fyzicky vytisknout, což může chvíli trvat. Ano, když z banky vybereme všechno v hotovosti, tak zkrachuje, ale peněz má dost.
Platí to Fed
Nemusí to být ani v hotovosti. Když před rokem začali klienti ve velkém převádět své peníze z několika amerických bank, ty začaly krachovat. Nikdo ale o nic nepřišel, přestože banky popadaly. Americká centrální banka převzala padající banky pod svá křídla a všechny klienty stoprocentně vyplatila. Nikdo o nic nepřišel a riziko na sebe převzal Fed. Pokud by se nakonec 100 procent vkladů nevyplatilo, tak to půjde na vrub centrální banky, ne klientů. Je to vlastně takové stoprocentní pojištění vkladů.
Což je v kontrastu s tím, co se právě odehrává v Česku v případě ruské Sberbank. Vklady klientů byly nejprve téměř okamžitě vyplaceny do výše pojištěných vkladů, ale pokud měl někdo víc, musel čekat. Nejenže je to nejistota, ale trvá to dlouho – a to jsou všechno ušlé úroky a ziskové příležitosti. Ve Spojených státech dostali klienti všechno hned, u nás musí část těch movitějších čekat.
Ohromující krytí
Nakonec to ale také vypadá, že všichni dostanou všechno. Fyzické osoby a malé a střední podniky si přijdou na 95 procent všech peněz dříve a zbylých pět procent později. Velké podniky, obce a kraje dostanou 95 procent a nakonec se uvidí, jestli to vyjde na 100 procent, nebo ne.
I kdyby nevyšlo, je to ohromující pokrytí vkladů, na hony vzdálené starému zlatému standardu, kdy banky držely zlato jen proti části vytvořených peněz. Dnes jsou banky nacpané likviditou a jen se řeší, jak dlouho si na své peníze klienti počkají. To samozřejmě neznamená, že banky nemůžou krachovat, jen ty pády zkrátka nejsou takové jako kdysi.
