Už to nezvládáme. Němcům došla trpělivost, víkendové volby rozhodne migrace

Poslední německý šok přišel minulý týden z Mnichova: čtyřiadvacetiletý Afghánec najel autem do průvodu odborářů. Téměř tři desítky jich zranil, dva lidé svým zraněním posléze podlehli, jde o matku a její dvouleté dítě. Obyvatelé bavorské metropole se na místě svěřili novinářům, že žádají zpřísnění migrační a azylové politiky. Právě to je nyní už bezpochyby téma, které rozhodne německé volby. Německý favorit mezi kandidáty na kancléřský post Friedrich Merz z CDU udělal právě z migrace hlavní téma kampaně. 

Šok z Vánoc 2016 

V Německu jsem několik let žila, Berlín považuji za svůj druhý domov. Mám tu hodně přátel z celého světa a k městu citový vztah. Miluju jeho kosmopolitní atmosféru a míšení kultur probíhalo z mého pohledu idylicky. Syn chodil dokonce do školky vyhlášené za jednu z nejvíc „multi kulti“ ve městě. Napočítali jsme v ní 17 národností. Inspirativní.

Vždy jsem Berlín považovala za bezpečné město a dlouho by mě nenapadlo, že se to jednou zlomí. Dodnes si vybavuju předvánoční šok z roku 2016, kdy islamista a drogový dealer, který byl do Německa vpuštěný kvůli byrokratickému nedopatření, spáchal teroristický atentát na vánočních trzích v Berlíně. Ukradeným kamionem najel do davu lidí na náměstí Breitscheidplatz nedaleko známé obchodní třídy Ku’damm. Kromě české občanky Nadi Čižmárové zabil dalších jedenáct lidí. Od té doby jsou na trhu vždy zátarasy proti kamionům, svíčky na místě pomníku obětem a pravidelně také obrázek od syna Nadi Čižmárové – kvůli útoku přišel o matku v šesti letech. 

Byl to zlom pro Berlín, pro Německo i pro mě osobně. Místo atentátu leží totiž v oblasti, kam jsem běžně chodila, trhy důvěrně znám. Nedaleko je zoo a za rohem měla dcera školku. Byl to absolutní šok. Něco, co nikdo nečekal. Od té doby vnímám Berlín trošku jinak. Tehdy to byl první útok v Berlíně a první větší atentát tohoto druhu v celém Německu. 

Dnes už je útoků tolik, že se nad tím často ani česká média nepozastaví a jen to prošumí jako pěna dní. Bereme je jen jako další z řady. Jen za půl roku se takových atentátů s podobným scénářem v Německu stalo několik: Magdeburg, Aschaffenburg, Mnichov…

Třetina Němců bude volit extremisty napravo i nalevo 

Němci jsou naštvaní – minimálně velká část německé společnosti. Téměř třetina populace podle předvolebních průzkumů volí strany, které otevřeně koketují s extremismem: pravicovou AfD, anebo naopak levicovou BSW vedenou obdivovatelkou Stalina Sahrou Wagenknechtovou. AfD má podle předvolebních průzkumů kolem 22 procent, BSW kolem pěti procent. Nicméně například v sousedním Sasku volí podle lednových preferencí AfD dokonce 36 procent lidí. 

Můžeme těmito stranami opovrhovat, ale nesmíme opovrhovat jejich voliči. A také motivy, které k tomu lidi vedou. Němci si připadají ztracení, udolaní hyperkorektností a nevyslyšení tradičními stranami. Migrace se vymyká kontrole. Nejde jen o terorismus, je to vidět i v běžném životě. Na každodenních záležitostech, které jsem sledovala během našeho pobytu v Berlíně: například ve školství. 

Boj o školy, o kterém se nemluví 

V Berlíně je zákonem stanovené, že děti musí nastoupit do spádové školy v místě svého bydliště. Zatímco v Praze je to boj o prestiž a rodiče dětem fiktivně přehlašují adresy, aby jejich potomci šli na ty „lepší“ školy, v Berlíně je to boj o to, o čem se tolik nahlas nemluví: aby dítě neskončilo v téměř čistě arabské či turecké škole. 

To prostě místní nechtějí z mnoha důvodů. Včetně toho, že třeba úroveň němčiny a výuky je často nevalná. A upřímně, skoro nikdo nechce mít dítě ve škole, kde se na školním dvoře mluví takřka výlučně arabsky. Podle statistik je přitom ve 27 berlínských školách minimálně 90 procent dětí s migračním pozadím, německy Migrationshintergrund, s tím, že tento údaj si můžete zjistit na úřadě. Jde o děti, které nemluví německy jako svým rodným jazykem.

Výsledkem je situace, že ti majetnější v Berlíně doslova bojují o místa na soukromých školách, kam je už nyní extrémně těžké děti dostat: dělají se přijímačky už v šesti letech a platí se tučné zápisné i jen na samotné přijímací zkoušky – bez garance místa pro dítě. 

Děti s cizími kořeny jsou samozřejmě ve většině berlínských veřejných škol. Jejich podíl je navíc na 158 z celkem 359 berlínských základních škol minimálně poloviční. Obecně platí, že pokud je podíl migračních dětí kolem padesáti procent, je to dobrý mix a kompromis. Na takovou školu chodily obě naše děti. Můj syn dokonce navštěvoval ve škole integrační třídu pro nové děti cizinců – převážně uprchlíků z arabských zemí –, které se teprve učily německy. Mnohé z nich za sebou měly různé hrozné osudy. 

Je velmi důležité takovým dětem a jejich rodinám pomáhat, ale mimochodem, nepředstavujte si pod tím nic „sluníčkářského“: děti striktně dodržovaly pravidla. V naší škole směly mluvit jen německy a musely respektovat německé svátky a tradice. Arabské děti se třeba podílely na vánočním jarmarku a podobně. Přijde mi to správné. A jsem ráda, že jsme chodili na tuto školu. Jen kousek od našeho domu byla totiž poměrně obávaná škola s 80 procenty dětí migračního původu a moc dobře to nefungovalo. 

V Berlíně je tohle velké téma mezi rodiči. Podotýkám, že multikulturní škola i společnost je naprosto skvělý koncept. Problém nastane, pokud začne jedna cizí kultura převládat a válcovat ostatní. Není pak divu, že se místní Němci cítí jak vyděděnci. Navíc o tom ani veřejně nemluví ze strachu, aby nebyli označeni za rasisty. Často je to tabu. Přesně proto jsou pak mimochodem také lidé frustrovaní a volí extrémy. 

Pak k tomu ještě přidáme jeden prvek, nyní aktuální vlnu antisemitismu: Arabové v ulicích Berlína oslavující Hamás, místní Židé, kteří se bojí posílat děti do školy. I tohle se děje. Nedivme se, že velmi tolerantním a korektním Němcům dochází trpělivost. 

Vražda batolete a Merzův emotivní obrat 

Tradiční strany téma příliš nereflektovaly, Německo má mnoho jiných problémů. Až dosud. Po odporné dvojnásobné vraždě, z toho jednoho batolete, kterou v lednu spáchal odmítnutý žadatel o azyl v Aschaffenburgu, šéf CDU Friedrich Merz udělal z migrace hlavní téma kampaně. Současná tragédie z Mnichova tento kurz jenom potvrdí.

Merz dal najevo, že chce prosadit razantní změnu migrační politiky bez kompromisů. V případě, že se stane kancléřem, avizoval, že nebude váhat využít jakékoli pravomoci svého úřadu, aby od slov přešel k činům. Mimo jiné chce důkladné kontroly na hranicích. Také chce, aby azylové řízení neproběhlo v Německu, ale v zemi, kde se migranti zaregistrují.

Je třeba dodat, že současný evropský imigrační systém otevřeně funguje na úkor Německa, kam azylanti často míří. Většina těch, kteří v Německu vraždili, neměla být odsunuta do zemí původu, ale do jiných evropských států. Do těch, ve kterých má podle evropských pravidel probíhat jejich azylové řízení. Jenže se to neděje. 

Němcům se obecně nedaří nelegální migranty odsouvat. Podle statistik žije v současné době v zemi 220 tisíc migrantů, kteří by měli být odsunutí. Jenže proces je příliš dlouhý, německá byrokracie je nepružná a plná absurdit. Například útočník z Aschaffenburgu byl už oficiálně vyhoštěný ze země a policisté ho měli jen zatknout na ubytovně a poslat pryč. Ale měli dle pravidel povolení ho hledat jen v jeho pokoji. Jaké překvapení, že se jim pokaždé schoval jinam. A nakonec v zemi zabíjel. 

Víme s jistotou, že končí jedna éra. Už to nezvládáme, vzkazují Němci. A je jisté, že tohle bude mít dopady na celou Evropu.