Typická česká odtažitost vůči záležitostem Evropy, nebo lépe řečeno Evropské unie, prochází v posledních letech těžkou zkouškou. Ani nejzarytější příznivci přístupu „ať si v Bruselu dělají, co chtějí, nás se to netýká“ již nemohou pochybovat o tom, že evropská integrace a sbližování pokračují ve vysokém tempu a pandemie covidu i válka na Ukrajině tento trend ještě více urychlily.
Pryč jsou doby, kdy byl národním symbolem unijní regulace zákaz pomazánkového másla a kvóty na banány. Provázanost národní legislativy s unijní regulací je dnes již mnohem dále a neexistuje oblast, které by se významně nedotýkala. Zaprvé jde především o peníze. A Evropská unie má k dispozici dva hlavní nástroje, kterými prosazuje své politiky. Evropskou legislativu a směrování peněžních toků. Po letech našeho čerpání evropských fondů do základních rozvojových oblastí, jako je infrastruktura, vzdělání či regionální rozvoj, jsme se vypracovali ve „vyspělou ekonomiku“ s 91 procenty HDP průměru ostatních členských států.
A nastává změna. Prostředky, které k nám z Evropy směřují, cílí především na realizaci konkrétních cílů evropské politiky. Například právě otevřený Národní plán obnovy je ve své podstatě nástrojem, který má zajistit naplnění vysokých ambicí Evropské unie v oblasti ochrany klimatu a digitalizace. Kdo z něj chce čerpat, musí být s těmito politikami v souladu.
Nejde však jen o peníze veřejné. Celá idea udržitelnosti a udržitelného podnikání ukrytá ve zkratce ESG je primárně regulací financování a investic směřující vůči bankovním domům a institucionálním investorům. Ti museli od základu přehodnotit své chování a priority, protože mohou investovat pouze do projektů, které se osvědčí jako udržitelné. Z pohledu financí lze sledovat také další významný trend. Významné prolínání veřejných a soukromých financí, které byly dosud poměrně striktně oddělené.
Pandemie covidu a následně také zvolené řešení energetické krize tuto hranici smazaly. Otevřela se stavidla pravidel (ne)dovolené veřejné podpory, bylo umožněno čerpání a přijímání široké palety finanční pomoci a kompenzací na straně jedné, na straně druhé byli mimořádně zdaněni ti, na které krize neměla negativní dopad. Zkrátka se odehrálo velké evropské přerozdělování.
Všechny tyto fenomény zároveň podnítily zájem orgánů Evropské unie daleko významněji kontrolovat a regulovat fungování vnitřního trhu a jeho aktérů – obchodních korporací. Ochrana hospodářské soutěže již není jen prostředek k dosažení funkčního a svobodného evropského trhu, ale je zcela provázána s evropskými politikami. Vedle problematiky veřejné podpory se to týká například kartelového práva – dosud zakázané dohody nyní mohou být například ospravedlněny svými pozitivními dopady na životní prostředí.
Pokud vám připadala ochrana osobních údajů v podobě GDPR jako přehnaně invazivní, z pohledu současného vývoje to byl jen lehký začátek. Pravidla regulující udržitelnost zasahují skutečně do všech oblastí podnikání a mají za cíl je unifikovat, měřit a adekvátním způsobem také reportovat – od ochrany životního prostředí přes vztah k zaměstnancům a zákazníkům až po samotný způsob řízení společností a obsazování jejich hlavních orgánů.
A zavádějí zcela nové principy jako Do No Significant Harm nebo Energy Efficiency First, kterými se společnosti musejí při svém rozhodování řídit. Na pozadí toho všeho se pak samozřejmě odehrávají velké zápasy členských států s evropskou administrativou i mezi sebou navzájem, na jejichž výsledku nezávisí nic menšího než budoucnost českého průmyslu, zachování našeho energetického mixu a mezinárodněpolitické směřování i naše bezpečnost.
Autor je společníkem Access EU
