Věřitelé pláčou. Kdo zaplatí nové oddlužení?
Dluhy se platit mají, ale zase až tolik nemusí. Do konce července stačilo vstoupit do osobní insolvence, do pěti let zaplatit třetinu a člověk byl z toho venku. Dlužníci, kteří spadli do maléru nešťastnou životní událostí či špatným podnikatelským odhadem, zavedení této praxe přivítali a mnoho se jich do toho pustilo a s často velikým úsilím se z dluhové pasti vyškrábali.
Od začátku srpna platí nová právní úprava, podle níž stačí splácet určitou částku po dobu tří let a hranice splacení třiceti procent dluhu se ruší. Různé neziskovky starající se o předlužené nešťastníky jásají. Ze zničujících exekucí se může dostat více lidí, kteří dosud pracovali načerno a žili mimo standardní ekonomiku, aniž by spláceli třeba jen absolutní minima. Státu se to prý vyplatí. Dotyční náhle zmoudří a započnou řádný život v pracovním poměru, z nějž budou odvádět daně a pojistné, čemuž se dosud vyhýbali.
Věřitelé oproti tomu pochopitelně pláčou, protože ze svých peněz dostanou ještě méně, než dostávali dosud. Podle odhadů minimálně o čtyřicet procent. Než mávnete rukou nad různými lichváři půjčujícími lidem v nouzi za neuvěřitelných podmínek či nad nenasytnými bankéři, kteří si mastí kapsy, uvažte, že nemalou část exekucemi vymáhaných plateb tvoří výživné či nezaplacené poplatky za bydlení v rámci společenství vlastníků jednotek, která musí těm elektrickým podnikům dlužnou částku doplatit tak jako tak. A nejde často o úplně zanedbatelné částky, které dopadnou na hospodaření lidí, kteří třeba sotva vyjdou se svou penzí, nebo na matky živitelky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
